Jak na (ne)úspěšnou koučovací praxi v roce 2026

Rok 2026 přináší pro koučovací praxi velkou výzvu. Trh je zaplaven kouči, podivnými výcviky a ještě podivnějšími certifikáty. K tomu připočítejte vliv AI, která dala lidem možnost nové formy „popovídání si“ a otrávila sociální sítě bahnem vygenerovaného balastu. Výsledkem je, že v očích veřejnosti prestiž „certifikovaných koučů“ významně klesla. A kdo chce na tomto poli uspět, stojí dnes před mnohem náročnějším úkolem než dříve. V tomto článku představuji návod na zaručený neúspěch, kterého se přesto naprostá většina koučů v praxi s mimořádnou urputností drží. A popisuji bez sebemenších příkras to, co skutečně dává smysl, pokud to s podnikáním ve sféře koučinku myslíte vážně.

Koučink má řadu výhod

Koučink je skvělý nástroj. Umí zaměřit pozornost směrem k tomu, co problém řeší, místo jeho posilování. Umí rozhýbat zacyklené myšlení, dát strukturu tam, kde vládne chaos, posílit kreativitu a zvládnout překážky. Kdo s ním umí zacházet, ovládá jednu z nejpraktičtějších a nejefektivnějších metod současnosti.

To však neznamená, že z koučovacího certifikátu lze automaticky udělat živobytí. Podnikání je činnost, která vyžaduje specifické mentální nastavení, know-how a dřinu (v současnosti na kouči zaplaveném trhu ještě mnohem více dřiny). A koučink je řemeslo, které chce pro své mistrovské zvládnutí velké moře zkušeností a času. V tomhle článku najdete můj pohled na to, co spolehlivě nefunguje, a co naopak dává smysl, pokud to s koučovací praxí myslíte opravdu vážně.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: NLP v Česku: Co to doopravdy je, proč má špatnou pověst a jak s ním pracovat profesionálně

Co se stalo na trhu v posledních 2 letech

Ještě před pár lety to vypadalo, že se koučovací profese v ČR konečně začne kultivovat. Hodně se mluvilo o zavedení jednotných profesních standardů, o nárocích na kvalitu, etiku, o odpovědnosti, o možnosti udělat z koučinku vázanou živnost. Pak přišly roky 2024/25 a spolu s nimi dotační tsunami.

Koučovací školu s akreditací MŠMT si v tomhle období otevřel snad každý, kdo někdy z dálky zahlédl slovo koučink někde napsané. Stačilo dobře vyplnit tabulku v akreditačním formuláři, aniž by kdokoliv prověřoval skutečnou kvalifikaci garantů či posuzoval kvalitu programu po odborné stránce. Stát udělil akreditaci pro rekvalifikace v profesi kouč/koučka všem po formální stránce správně vyplněným formulářům. A ÚP pak účast v takto „kvalitních“ rekvalifikačních kurzech účastníkům ve velkém uhradil formou podivně uchopené dotační politiky do výše až 50 000 Kč. 

Tím (respektive mimo jiné vlivy) došlo k zaplavení trhu totálním bizárem ala “psychoterapeutický koučink”. 

Co způsobila dotační politika a jak funguje

Zní to nádherně a ušlechtile. Podpořit lidi, aby si rozšířili svou kvalifikaci v době turbulentních změn na trhu práce. Jen kdyby to fungovalo, což však v současném uchopení již z principu možné není.

Účastníkům byly a stále jsou propláceny „rekvalifikační“ kurzy, na základě předložení certifikátu o úspěšném absolvování programu. Veškerou administrativu (vyjma žádosti a jejího schválení) řeší škola, která je tak příjemcem dotace, aniž by o toto stála (a za níž jde též tíha kontrol), nikoliv účastník. Ten na to „peče“, protože „na padesát tisíc má přece nárok“ a jeho hlavní motivací je nyní v obrovském množství případů „zkusit využít dotaci, když se nabízí“.

Na trhu vznikla zajímavá situace. Na jedné straně se objevila spousta nových subjektů cíleně mířících na „podojení“ dotací. Na druhou stranu tím, jak je dotační politika postavená, naprosto devalvuje hodnotu kvality. Ze situace ve velkém profitují především ty subjekty, které by si bez dotací nevydělaly ani na slanou vodu. Tahle kombinace – snadné získání akreditace MŠMT + téměř automatické proplácení rekvalifikačních kurzů z veřejných zdrojů – zaplavila trh koučovacími certifikáty. 

O celkové nesmyslnosti podpory úhrady koučovacích kurzů z veřejných zdrojů se zde vyjadřovat nebudu. Koučink vnímám jako nástroj profesního a osobního rozvoje dospělého člověka, který si je vědom své odpovědnosti za vlastní život. Stejně tak nebudu rozebírat dopady dotační politiky na celý trh, na náladu ve společnosti ani na přerozdělování veřejných zdrojů, které pak zákonitě chybí jinde.

Sektor služeb pro kouče

Kde se objeví přetlak certifikátů doplněný silnou touhou uspět, tam se zákonitě na trhu objeví i celé nové odvětví: služby pro lidi s certifikátem, kteří chtějí uspět v praxi. Najednou tu jako by zázrakem přes noc z ničeho nic vyrostly:

• „Kluby koučů“
• „Programy pro nábor klientů“
• „Ověření správné certifikace“
• „100% marketingové strategie“
• „Nejsprávnější ze správných koučů“
• „Funnely“
• „Komunity, kde v tom nejsi sám“.

Jinými slovy: šidítka, chrastítka, dudlíčky.

Jejich společným jmenovatelem v naprosté většině případů není řešení reálných problémů praxe, ale saturace pocitu bezpečí a potřeby pohody:

• „Jsme v tom spolu.“
• „Jsi na správné cestě.“
• „Už potřebuješ jenom koupit si tenhle další krok.“
• „Už jen získat tuto certifikaci.“

Koučovací svět si tak postupně vytvořil svůj vlastní uzavřený ekosystém. Koučové v něm koučují jiné kouče. Certifikují je. Učí je, jak koučovat další kouče. A společně se utvrzují v tom, že to celé dává velký smysl. 

Problém je, že mimo tento ekosystém to nefunguje a ani nemůže.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Krize středního věku: Co dělat, když vám přestane dávat smysl to, co dřív fungovalo

AI jako akcelerátor

Mezitím přišla AI. Nabídla novou formu „popovídání si“. A ukázalo se, že některým lidem, kteří dříve chodili ke koučům, úplně stačí. 

AI dramaticky zrychlila a zlevnila tvorbu textů, prezentací, webů i online produktů. Co dříve vyžadovalo čas, dovednosti a peníze, je dnes otázkou několika minut. Výsledkem je masová produkce vizuálně i jazykově „slušného“ obsahu. Všechno je stejně uhlazené, strukturované, „profesionální“. Hezký web, správně napsaný text a grafika už dnes nejsou konkurenční výhodou. Jsou minimálním standardem.

AI obsah je snadno produkovatelný, ale obtížně odlišitelný. Autenticita se ztrácí v množství velmi podobných sdělení.

Na druhé straně, čím víc je obsah automatizovaný, tím větší hodnotu má to, co se automatizovat nedá: lidská zkušenost, odpovědnost, práce s realitou, schopnost nést důsledky a mluvit jazykem konkrétního prostředí. Autenticita v tomto kontextu neznamená „sdílení pocitů“. Znamená ukotvení v praxi, v kontextu a ve skutečných problémech lidí.

Dvě marketingové pohádky o úspěchu v koučinku

Pohádka pro zájemce o výcvik: „O snadném a smysluplném povolání“

Když je člověk lákán do koučovacího výcviku, obvykle slyší v nějaké podobné verzi tento příběh. O smysluplné práci, kterou druzí oceňují. O pomáhání lidem. O svobodě v organizaci času. O spoustě volného času. O mnoha penězích. O tom být pro druhé inspirací. O pocitu, že budete dělat něco dobrého a důležitého.

O podnikání se v něm mluví málo. Už vůbec se v něm nemluví o vnitřní nejistotě, o tlaku a nutnosti umět unést opakované odmítání, o odpovědnosti, o cenotvorbě a reálném očekávání trhu. O tom, že klienti nepřijdou sami od sebe, že důvěra se buduje roky a že příjmy nejsou stabilní, se spíš mlčí.

Koučink je prezentován jako atraktivní povolání. Ve skutečnosti je to však kombinace podnikání a řemesla. Bez obou složek nefunguje. Koučovací výcvik je začátek, ale není to vstupenka k úspěšné praxi.

Pohádka pro kouče po výcviku: „Už potřebuješ jenom…“

Jakmile člověk koučovací certifikát získá, mění se typ sdělení. Už nejde o to, jestli je koučování pro něj. Předpokládá se, že je. Teď už „jen“ potřebuje klienty, správnou strategii, podporu, komunitu, další produkt a další certifikaci.

Objevují se věty typu: „Jsi připravený, ještě se nauč.“ „Svět tě potřebuje.“ „Jsme v tom spolu.“ „Je třeba jen tenhle krok.“ Produkty, které slibují zrychlení, jistotu a pocit, že člověk postupuje správným směrem.

V rámci této pohádky se však vůbec neřeší podstata problému, kterou je často neexistující poptávka, nejasná cílová skupina, slabá nabídka a chybějící zkušenost s reálným trhem.

Místo práce na skutečných dovednostech je zbožím v tomto obchodě „pocit pokroku“. Místo kontaktu s realitou se posiluje závislost na dalších produktech.

Proč to psychologicky tak vábí

Člověk, který se identifikuje jako kouč, potřebuje vnitřní ujištění, že jde správným směrem. A trh mu ho ochotně prodává. Většinou to dělá formou nabídky specifického prostředí a různých produktů, které spíše udržují jeho motivaci, než by mu pomohli vybudovat kompetence skutečně potřebné pro úspěch.

Obě marketingové pohádky využívají několik jednoduchých psychologických mechanismů:

• potřebu uznání po investici času a peněz,
• strach z toho, že by rozhodnutí mohlo být chybou,
• potřebu sounáležitosti,
• úlevu z nejistoty.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Koučovací akreditace v ČR – Jak se orientovat?

Nepříjemná skutečnost: ne každý, koho baví koučink, je úspěšný podnikatel v oblasti koučinku

Většina koučů, kteří „rozjíždějí podnikání“, do 2 let končí. To je realita. Je to proto, že koučink je psychologicky i ekonomicky velice náročný typ služby. O úspěchu zde rozhoduje jasnost nabídky, viditelnost, schopnost probudit a udržet důvěru. A to jsou dovednosti, které většina koučů rozjíždějících praxi nemá.

Zároveň se velmi rychle ukazuje nízká tolerance nejistoty: nepravidelný příjem, opakované odmítnutí a veřejná expozice v marketingu časem aktivují stud a vyhýbání, takže místo konzistentní akvizice sklouznou k bezpečným náhradám (ladění webu, nákup členství v další komunitě koučů, nákup zázračné „strategie“, další certifikace XY…). Když k tomu přidáte neurčitou nabídku („koučink pro všechny“), slabou diferenciaci pozice na trhu a často i nízkou cenovou asertivitu, jejich praxe se nerozjede do stabilního cashflow. A bez cashflow se i velmi šikovný kouč do dvou let vyčerpá, ztratí víru v proces nebo se vrátí do bezpečnějšího režimu zaměstnání.

Přiznávám, že ještě před pár lety jsem byla bez sebemenší pochybnosti přesvědčená, že podnikatelské myšlení se dá jednoduše naučit každého. Že když má člověk vyjasněn smysl, zná svou cílovou skupinu, její potřeby, umí si spočítat náklady, je dostatečně kreativní, nastaví si hranice a je ochoten opravdu hodně pracovat, pozitivní výsledky se vždy dostaví. Teoreticky to dává logiku. Prakticky je realita mnohem složitější.

Podnikání totiž není jen soubor jednoduše předatelných dovedností. Je to i mentální nastavení, tolerance k nejistotě, schopnost nést riziko, pracovat bez okamžité zpětné vazby a fungovat dlouhodobě bez sebemenších záruk. 

Fakt, že člověka baví koučink, že ho naplňuje práce s lidmi a že mu dává smysl rozvoj, z něj automaticky nedělá podnikatele. 

Mnoho lidí vstupuje do koučovacího výcviku s tím, že hledají smysluplnost, větší svobodu nebo změnu. A toto všechno (mnohem víc) jim koučink dá. Problém nastává ve chvíli, kdy se tato potřeba zamění za představu, že podnikání jako kouč je přirozený další krok.

Není. Je to jen jedna z možností. Ne pro každého. A často se ukáže až v praxi, že realita podnikání je výrazně jiná než imaginativní představa o něm. Část lidí po čase zjistí, že koučink jako řemeslo je baví, ale podnikání jako forma obživy ne. A toto není jejich selhání. Toto je fakt. 

Společnost dnes nepotřebuje víc lidí s koučovacím certifikátem akreditovaným XY. Potřebuje lidi, kteří dokážou řešit konkrétní problémy: přetížení, zahlcení, komunikační selhávání, vyhoření, práci s pozorností, spolupráci v týmech, zvládání tlaku a odpovědnosti. Koučink jako metodika s tím umí pomoci velmi efektivně. Ale samotná identita „jsem kouč“ k tomu nestačí. Důvěryhodnost vzniká z toho, že člověk umí mluvit jazykem konkrétního prostředí, rozumí jeho problémům a nabízí řešení, která fungují v praxi.

Jak v roce 2026 zaručeně neuspět jako kouč 

Pokud chcete maximalizovat šanci, že se vaše koučovací praxe nerozjede, existuje několik osvědčených kroků. Většina z nich je překvapivě tak populární, že je s urputností dělá většina koučů kolem vás.

1. Začněte tím, že ještě během výcviku dáte výpověď ze zaměstnání. Ideálně bez jakékoliv finanční rezervy. Pocit „jdu za svým snem“ se bude hodit, až se objeví první střet s realitou.
2. Po absolvování výcviku si okamžitě nakupte všechny dostupné služby pro kouče. „Zázračné“ funnely, „ještě zázračnější“ marketingové strategie, členství v mastermind programech a klubech pro kouče, další a další certifikaci a ideálně i několik mentorů. Nevadí, že nikdy nepodnikali, nikdy nekoučovali nikoho mimo koučovací svět, hlavní je, že mají certifikát o malou chvilku déle než vy. Zahlťte se aktivitou ala tréninky a networking s jinými kouči. 
3. Pronajměte si krásnou koučovací místnost. Raději větší. Vylaďte si ji do nejmenšího detailu. Věnujte tomu opravdu hodně času. Toto v žádném případě nemůžete podcenit. Rozdíl mezi bledě modrou jemnou a jemně jemnou na tapetě na stěně může mít fatální následky. 
4. Investujte do esteticky extrémně vyšperkovaného webu. Dejte tam všechny informace. Vyhrajte si zejména se sekcí o sobě. Napište ji jako dlouhý osobní příběh, kde popíšete, co všechno jste již zvládli. Na web raději neuvádějte ceny, ať můžete slevovat. 
5. Hodně pracujte se slevami. A hodně nabízejte koučink na zkoušku ZDARMA.
6. Na sociální sítě (čím více jich máte, tím lépe), pište o všem. O sobě, o svých pocitech, vkládejte úvahy o životě, o receptech, publikujte moudra. Pište univerzálním syntetickým jazykem, který neurazí nikoho. Vše si nechejte vygenerovat AI. Vaše texty pak budou zaručeně stejně „hluboké“ jako veškerý současný standard.
7. Zaměřte se na všechny. Každý přece může koučink potřebovat.
8. Pokud se vám v praxi nebude dařit, řešte to výhradně s jinými kouči. V masterclassech si potvrďte, že koučink je skvělý, problém je doba, sociální sítě, klienti a neinformovaná veřejnost. A pak si kupte další produkt, který vám slíbí, že „už to konečně rozjede“. 
9. Kontakt s lidmi mimo koučovací bublinu není v této fázi nutný. Stejně tak není nutné řešit, jestli vaše nabídka skutečně odpovídá reálné poptávce. Důležité je zůstat v prostředí, kde všichni mluví stejným jazykem a vzájemně se ujišťují, že dělají ty správné kroky na správné cestě.

Důsledek této strategie: vysoké náklady, minimum klientů, narůstající frustrace a postupné vyhasnutí motivace. A to bez ohledu na to, kolik certifikátů a od koho máte na zdi.

Jak tedy uspět v roce 2026 (bez marketingových pohádek)

Pokud chcete v roce 2026 uspět jako kouč, první krok není marketing. Není to ani další zvučná certifikace. Je to přijetí zodpovědného dospělého rozhodnutí, jestli skutečně chcete podnikat se vším, co to obnáší.

Podnikání znamená pracovat s nejistotou, nést odpovědnost za vlastní příjmy, zvládat odmítnutí a dlouhodobě budovat důvěru. Znamená to také přijmout, že výsledky nepřicházejí rychle a že většinu času netvoří „koučování“, ale práce kolem něj.

Pokud tuto realitu unesete, má smysl pokračovat.

1. Nejdřív realita, pak identita

Identita „jsem kouč“ sama o sobě nikoho nezajímá. Lidi zajímá, jestli jim dokážete pomoct s konkrétním problémem. Čím jasněji dokážete popsat, s kým pracujete, co řešíte a jaký má spolupráce výsledek, tím menší roli hraje vaše profesní nálepka.

Úspěch nestojí na tom, jak se nazýváte, ale na tom, co skutečně děláte.

2. Vaše cílová skupina není „každý“

Koučink pro všechny neexistuje. Lidé mají různé potřeby, různé jazyky a různé kontexty. Kdo se snaží oslovit každého, většinou neosloví nikoho.

Smysluplná praxe stojí na dokonalém pochopení konkrétní skupiny lidí: jejich problémů, prostředí, tlaku, ve kterém fungují, a způsobu, jak o věcech přemýšlejí. Čím přesnější je toto porozumění, tím jednodušší a přesnější je formulace atraktivní nabídky.

3. Používejte jazyk reality, ne jazyk koučovací bubliny

Mimo koučovací svět se nemluví o koučinku, o cílech, akreditaci… Mluví se o přetížení, zodpovědnosti, konfliktech, rozhodování, tlaku na výkon, nedostatku času…

Kdo chce pracovat s lidmi mimo koučovací komunitu, musí umět mluvit jazykem kmene své cílové skupiny. 

4. Nabídka, která řeší problém

Úspěšná nabídka nevychází z toho, co chcete dělat vy, ale z toho, co potřebují lidé na druhé straně. Neprodává „koučink“. Prodává řešení konkrétní situace: zlepšení komunikace, zvládání tlaku, rozhodování, vedení lidí, práce s konfliktem.

Koučink je metoda. Ne produkt.

5. Méně „mastermind klubů“ a závětří, víc reality

Občasná výměna zkušeností s jinými kouči může být užitečná. Pokud ale nahrazuje vaši akci a kontakt s reálným trhem, stává se spíš uzavřeným akváriem či prokrastinačním únikem než zdrojem růstu.

Skutečná zpětná vazba nepřichází z mastermind skupin, ale od lidí, kteří vám za službu platí, nebo se rozhodnou ji nezaplatit.

6. Řemeslo se buduje v praxi

Úroveň skutečných koučovacích dovedností není přímo úměrná značce na vašem certifikátu. 

Skutečné mistrovství je běh na velmi dlouhou trať. Bez ohledu na to, kolik čárek či razítek jste nasbírali v certifikačním systému. Koučovací dovednosti se odvíjejí z práce s reálnými klienty, z překonaných chyb, zvládnutí těžkých rozhovorů a z vaší schopnosti růstu.

Koučink patří mezi lidi, ne do bubliny

Koučink jako metodika dává největší smysl tehdy, když je používána (v různém rozsahu) v běžném životě. Ve školách, ve firmách, v ordinacích, v rodinách, v profesích, kde se pracuje s lidmi, s odpovědností a s tlakem. Ne primárně v uzavřené bublině koučů, kteří koučují jiné kouče.

Současná společnost nepotřebuje další vlnu „inspirátorů“. Potřebuje lidi, kteří umí reálně pomoci s přetížením, zahlcením, rozhodováním, smyslem, vyhořením, kreativitou, konflikty, rozhodováním, komunikací, vzájemným nepochopením, vedením…

Koučink v tomto kontextu nefunguje jako identita, ale jako nástroj. Je to velmi efektivní způsob práce s pozorností, odpovědností a směrováním energie k řešení. Lidi zvenku mimo koučovací bublinu nezajímá, jakou metodiku používáte. Zajímá je, jestli jim to pomáhá fungovat lépe v jejich každodenní realitě. 

Tam, kde se řeší skutečné problémy (ne tréninkový koučink pro trénink), se také přirozeně ukazuje, kdo má skutečnou kompetenci a kdo ne. Čím víc je koučink propojený s konkrétní praxí, tím méně je vázaný na nálepky.

Kdo chce dělat koučink jako řemeslo, je třeba, aby vyrazil mezi lidi. 

Jak k tomu přistupujeme v AKOR

Osobně se od začátku z mnoha důvodů odmítám spolupodílet na dotační politice. Jsem si vědoma toho, že si tím cestu neulehčuji, přesto ji považuji za jedinou smysluplnou a odpovědnou.

Koučink v AKOR chápeme jako metodiku pro život. Pro lidi, kteří pracují s lidmi. Pro rozvoj v reálných situacích, ne pro budování uzavřené hierarchie koučů. 

Nevytváříme pyramidu, systém razítek ani strukturu, kde by se koučové navzájem certifikovali a ujišťovali o své výjimečnosti.

Vysoká kvalita a etika pro nás nejsou výjimečné „ctnosti“. Vnímáme je jako naprosto základní předpoklad, bez něhož to nejde. Stejně jako nutnost průběžného profesního i osobního růstu. Nepracujeme se systémem povinného sběru bodů a razítek, protože víme, že skutečnou kompetenci prověřuje praxe.

Neslibujeme, že „jen u nás je to správně“. Naopak maximálně možně podporujeme svobodu myšlení, schopnost tvořit si vlastní názor a získávat zkušenosti z různých směrů. Koučink není víra. Je to řemeslo, které se učí prací.

Zároveň si stojíme za tím, že profese kouče – pokud nemá zůstat uzavřená v bublině koučů pro kouče – vyžaduje podnikatelské dovednosti. Ty se nedají koupit v podobě zázračné strategie ani nasát v bezpečné komunitě. Vznikají z mentálního nastavení, ochoty dělat chyby, nést odpovědnost a dlouhodobě pracovat s realitou trhu.

Proto v AKOR nejedeme na vlně trendových mastermind služeb pro kouče. Místo toho nabízíme profesionální propracovaný vzdělávací systém, skutečnou blízkost, podporu a prostor pro osobní i profesní rozvoj. Bez iluzí a bez marketingových pohádek. Udržitelně bez ohledu na trendové vlny a společenské tsunami. Ze zpětných vazeb našich klientů, které ve velmi dlouhém horizontu vyhodnocujeme, víme, že absolvování koučovacího výcviku AKOR jim výrazně změnilo život k lepšímu a koučink se stal nedílnou součástí jejich cesty.

Pro ty, kdo unesou realitu

V prosinci 2025 byla profese kouči/koučka zařazena do Národní soustavy kvalifikací a byly vydefinovány podmínky pro možnost složení státem uznané zkoušky. Podle mě jde o krok správným směrem, který pomáhá v rámci trhu nastavit jednotnou výchozí laťku pro to, co je profesní standard.

Domnívám se, že rok 2026 nebude laskavý k iluzím. Nebude podporovat ty, kdo si pletou sběr bodů s kompetencí, komunitu s trhem a hezká slova s reálnou akcí. Bude ale velmi vstřícný k těm, kdo berou koučink jako řemeslo, podnikání jako odpovědnost a práci s lidmi jako dlouhodobý závazek.

Koučink jako metodika má obrovskou hodnotu. Je to velmi efektivní nástroj, který pomáhá lidem fungovat lépe v konkrétních situacích jejich života a práce. 

Koučink patří k lidem. Čím více se tato metodika rozšíří, tím lépe. Každý, kdo tuto metodu dobře ovládá, je ambasador koučinku. Avšak ne každý, koho koučink baví a používá jej, má skutečnou potřebu být koučem. A ne každý, kdo chce být koučem, má touhu podnikat. Těm, kteří se pro tuhle cestu vědomě rozhodnou, situaci ulehčí, když sundají pásky z očí a budou vědět, do čeho jdou.

Držím palce.

Použité zdroje

• https://www.akor.cz/jak-nezacinat-s-koucovanim-v-roce-2025-10-veci-ktere-vam-nikdo-nerekne/
• https://www.akor.cz/jak-uspet-jako-kouc-myty-realita-a-cesta-ke-skutecne-praxi/
• https://www.akor.cz/koucovaci-akreditace-v-cr-jak-se-orientovat/
• https://www.coachfederation.cz
• https://coachingfederation.org
• https://www.emcc-czsk.eu
• https://www.emccglobal.org/
• https://narodnikvalifikace.cz/kouc-koucka
• https://www.akor.cz/13-nejrozsirenejsich-mytu-o-koucinku/
• https://www.akor.cz/jak-si-vybrat-koucovaci-vycvik/

Mgr. Markéta Hamrlová, Ph.D.

Má za sebou více než 15 let koučování, více než 25 let lektorské praxe a 10 let externí výuky na vysoké škole. Je akreditovanou profesionální koučkou (Koučink centrum Praha). Certifikace: NLP Diploma s akreditací Active NLP school Devon, NLP Premier Practitioner s akreditací ITANLP, NEW CODE NLP Practitioner s akreditací ITANLP, NLP and NEW CODE NLP Master a NLP Master Practitioner, Hypnoterapy practicioner s akreditací American Board of Hypnotherapy.

Profil na LinkedIn

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.