Krize středního věku: Co dělat, když vám přestane dávat smysl to, co dřív fungovalo

Možná se cítíte unavení, i když objektivně k tomu není důvod. Máte plus mínus všechno, co jste si kdy přáli. Práce, vztah, rodina… všechno běží, ale uvnitř cítíte podivné prázdno. Nedává to smysl. Nevíte proč. Možná právě procházíte krizí středního věku. Přirozenou a často velmi zvláštní životní zatáčkou. Chcete vědět, co se ve vás děje a proč je to vlastně dobrá zpráva?

Když to přestane fungovat, i když všechno „funguje“

Někdy to začne úplně nenápadně. Rána jsou těžší, i když jste šli spát včas. Věci, které vás dřív těšily, teď tak nějak ztratily barvu. Práce pořád je, děti rostou, partner vedle vás každý večer usíná, a vás přesto někde uvnitř začíná hlodat divná otázka: „Tohle je všechno?“

Není to nic dramatického. Nepláčete každý den. Jen máte pocit, že jste se ztratili v nekonečném běhu někde mezi diářem, nákupem a další pracovní povinností. Možná to na vás vaše okolí ani nepozná, ale vy to víte. Někde uvnitř sebe to cítíte, a i zrcadlo vám to každý den připomíná.

Krize středního věku není náhlý výpadek energie. Jde spíše o déle trvající fázi, kdy se náš život sice nehroutí, ale přestává dávat smysl v podobě, v jaké jsme ho doposud znali. Něco uvnitř nás už odmítá fungovat stejně jako dosud. A my možná poprvé za celou dobu zjišťujeme, že důvody, které nám dříve stačily k běhu v křeččím kolečku, najednou nestačí.

V tuto chvíli nezačíná v našem životě katastrofa, ale proces důležité změny.

Nabízí se zvědavá otázka: „Co z toho, čím se dnes zabývám, je skutečně moje?“ 

Co se to se mnou děje – a proč právě teď?

Ačkoliv krize středního věku není oficiální diagnóza, jde o fenomén, který podle psychologů postihuje většinu lidí mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Ne vždy a u každého má však dramatický průběh. Často jde spíše o určité vnitřní znejistění, napětí a změnu, které není snadné definovat jednoduchým popisem.

Odborníci se shodují: to, co se v této životní fázi děje, je přirozené. Neznamená to, že jste udělali něco špatně. Znamená to, že jste uprostřed vývojového milníku, který s sebou nese potřebu zastavit se, přehodnotit priority a často také uvolnit prostor něčemu úplně novému.

S tím souvisí i několik velkých výzev, které se v této fázi života objevují:

Tělesné změny

Tělo se začíná pomalu měnit, ať už se jedná o úbytek energie, zhoršenou regeneraci, změny nálad (např. vlivem hormonálních posunů), nebo o postupné zpomalování metabolismu. To, co jsme dříve zvládli levou zadní, už stojí víc sil. A to může být frustrující – zvlášť pokud jsme byli zvyklí až dosud fungovat na plný výkon.

Vědomí konečnosti

Někdy kolem čtyřicítky si většinou poprvé zřetelně uvědomíme, že náš čas není neomezený. A nejde jen o intelektuální povzdech. Je prokázané, že tělo i mysl začnou jinak vnímat plynutí času. Náš čas se najednou „zrychluje“. A s tím ruku v ruce přicházejí otázky typu:

„Kolik let života mám ještě před sebou? Jak s nimi naložím?“

Kult mládí a tlak na výkon

Žijeme ve společnosti, která adoruje vše „mladé, rychlé, flexibilní“. Kult mládí je všudypřítomný: v reklamě, v pracovním prostředí, na sociálních sítích. To může v lidech ve středním věku vyvolávat někdy i velmi silný vnitřní konflikt:

• Mám se pořád snažit být dokonale výkonný/á a mladistvě vypadající, ačkoliv už tuto potřebu necítím.
• Mám chuť zpomalit, ale bojím se, že tím přestanu být pro druhé hodnotný/á. 
• Má v tomto věku ještě vůbec cenu něco nového začínat?

Tento tlak často vede k přetížení, potlačeným emocím, únavě nebo psychosomatickým obtížím. Tělo říká „zpomal“, zatímco okolní svět kolem nás řve „nepřestávej“ a „kdo zpomalí, z kola vypadne“.

Přehodnocování smyslu

Vše, co jsme až dosud budovali – vztahy, rodina, kariéra – se v tomto období začne znovu prověřovat. Přichází další fáze života. Taková, která po nás chce, abychom se podívali na to, co je pro nás „to“ naše pravdivé a živé.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Vyhoření: Příznaky, příčiny a účinná prevence. Jak ho poznat a zastavit včas?

Jak se krize projevuje v každodennosti – a proč ji nezamést pod koberec

„Ráno se vzbudím a první, co cítím, je únava. Ještě jsem ani nevstala a už bych si asi nejradši lehla zpátky… Práce mě nenaplňuje jako dřív, ale nevím, co jiného bych dělala… Ve vztahu je to spíš o soužití vedle sebe než o spojení… A přitom objektivně je všechno v naprostém pořádku. Jsem něco jako úspěšná, ale necítím se tak. Mám pocit, že všechna sláva, marná tráva… Koukám se do zrcadla a vidím, jak se mi rozpadá tvář. Koukám na své ruce a vidím vrásky… Mám pocit, že jsem uvnitř nějak vyhaslá. A pak si říkám, že se mi už nechce běžet sprint s dvacítkami, že jsem spokojená, jak jsem… Koukám se na slunce, na kytky na louce a najednou mám pocit, že vidím to, co jsem dříve neviděla. A v tu chvilku je mi až neskutečně krásně.“
(Z deníku Kláry, 49 let – publikováno s laskavým svolením)

Takhle nějak může krize středního věku vypadat v praxi. Neobjevuje se jako blesk z čistého nebe. Spíše platí, že se pomalu usazuje ve věcech, které dřív šly samy. V běžných dnech, ve kterých něco „nehraje“ a my neumíme přesně definovat co.

 Typické projevy krize středního věku

• Ztráta chuti do věcí, které vás dřív naplňovaly (práce, koníčky, vztahy).
• Pocit vnitřního odcizení – jako byste „hráli roli“ vlastního života.
• Možná lehce zvýšená únava nebo nespavost, častá podrážděnost.
• Tiché srovnávání se s ostatními, s mladšími, s vrstevníky a z toho pramenící možné pochybnosti o vlastních rozhodnutích v kontextu běhu života.
• Tělesné signály – možné bolesti hlavy, tlak na hrudi, zažívací obtíže, napětí ve svalech.
• Vztahové neshody nebo odcizení – často spíše dlouhodobé (stokrát nic umořilo osla), než dramatické.

Co se často děje v pozadí

• Náš dosavadní „životní scénář“ přestal fungovat. Role, které jsme přijali – živitel, matka, odbornice, pečující, manažer, skvělá lékařka…. se vyčerpávají, nebo už nám nesedí ve své dřívější podobě.
• Cítíme, že bychom chtěli něco jiného, ale přesně nevíme co.
• Bojíme se, že případná změna všechno naruší. Ale zároveň tušíme, že bez ní to dál nepůjde.

Proč je důležité všechno toto nezametat pod koberec

Mnoho lidí v této fázi zareaguje tak, že zatne zuby a „jede dál stejným způsobem za každou cenu“. Přes den fungují, večer či o víkendu utíkají: k vínu, obrazovce, sportovnímu výkonu, k milenkám… Jenže potlačená krize nezmizí. Jen jako améba změní tvar. Přeroste v chronickou nespokojenost, únavu, vztahové napětí nebo třeba nemoc.

Neznamená to však, že je potřeba všechno převrátit vzhůru nohama. 

První a nejdůležitější krok je vůbec si připustit, co se ve mně děje. A dovolit si toto prožít i za cenu smutku, chvilkové totální ztracenosti a zmatku. 

Co s tím aneb první kroky ke změně

Krize středního věku v nás často vyvolává tlak na „rychlé řešení“. Někdo chce rychle změnit práci, jiný kompletně přestavět dům nebo odjet sám do hor. Jsme zvyklí okamžitě jednat, mít všechno hned, ale právě tady může být tou první a nejcennější výzvou pro nás zůstat chvíli stát. Nesnažit se hned něco opravit. Jen se chvíli dívat.

Začněte tím, že to přestanete potlačovat

Možná jste svou nespokojenost zatím ignorovali. Tento vnitřní hlas má tendenci sílit. Nechte ho mluvit. 

Položte si například tyto otázky:

• Co mě v poslední době v životě nejvíc unavuje? Co mě v poslední době v životě nejvíc nabíjí?
• Co mi dřív dávalo smysl, ale už mi ho nedává?
• Po čem skutečně toužím?

Vnímejte tělo jako kompas

Naše tělo často ví vše dřív než mysl. Napětí, podrážděnost, vnitřní stažení. To všechno mohou být signály, že s námi něco není v souladu. Zároveň právě skrze tělo můžeme začít nacházet cestu zpět k sobě.

Můžete otestovat například:

• vědomou chůzi (i krátká procházka bez telefonu může být léčivá),
• dechové zastavení (v klidu si sedněte, zavřete oči a chvíli sledujte nádech a výdech)
• a položte si jednoduchou otázku: „Kde v těle teď cítím napětí a co mi tím říká?“ 

Mluvte o tom

S někým, komu důvěřujete. S partnerem, přítelkyní, kamarádem. Nebo s někým, kdo je zvenčí (s terapeutem nebo koučem). Zvolte si podle vašich preferencí. Mnoho lidí zjistí až při tomto rozhovoru, jak moc potřebovali slyšet svá vlastní slova nahlas. Ne proto, aby dostali radu. Ale aby se slyšeli. A pochopili, co doopravdy cítí.

Přijměte, že jste „na mostě“

Tohle období ve vašem životě neznamená chybu systému. Je to signál, že se měníte. A s vámi i vaše hodnoty, potřeby a priority. Co pro vás bylo funkční v třiceti, nemusí být funkční v pětačtyřiceti, v padesáti… A je to tak v pořádku.

„Když jsem si konečně přiznala, že se mi už nechce dál předstírat zájem o divadlo, kde hraji „hyper výkonnou šéfku co vše zvládá“, byla to pro mě úleva a začátek velké změny, která vyústila v kompletní změnu mé profese.“
(Petra, 48 let)

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Zásady a konkrétní tipy: Jak při koučinku a sebekoučinku správně definovat cíl

10 pozitivních zpráv pro období krize středního věku

Tyto informace vám pravděpodobně zatím nikdo neřekl, protože jste byli až dosud příliš zaneprázdnění.

1. Spokojenost má tvar U. Vy jste teď pravděpodobně právě přesně uprostřed zatáčky

Podle výzkumů z více než 70 zemí má životní spokojenost tvar písmene U. Její nejnižší bod je okolo 45-49 let. Jinými slovy: tohle období je něco jako přirozený útlum, nikoliv důkaz, že něco děláte špatně. A nejlepší zpráva? Zhruba od padesátky to většina lidí začíná vnímat jako nové nadechnutí. Méně stresu, více vnitřního klidu. Dole už jste byli. Teď vás čeká návrat vzhůru.

2. Na nový začátek není pozdě. Začít můžete i úplně od začátku 

• Vera Wang se stala módní návrhářkou až ve 40.
• Colonel Sanders rozjel KFC v 65 letech.
• José Saramago (nositel Nobelovy ceny za literaturu) napsal svoji prvotinu ve věku 54 let.

Začít s něčím novým v padesáti nebo šedesáti není pozdě. Je to normální.

3. Tělo není nepřítel

Možná vám už nesluší všechno to, co dřív. Možná už vám k pocitu regenerace po nočním mejdanu nestačí jen 4 hodiny spánku. A ani káva už to nespraví. Ale vaše tělo už většinou neřeší blbosti. Přesně ví, co už nechce, a naučilo vás to poznat. Začalo mluvit jazykem napětí, únavy, bolesti zad… A mluví tak proto, aby vám pomohlo skutečně se vnímat a vyselektovat nesmyslné závody v křeččím kolečku, které už dávno není vaše. 

4. Přichází ta pravá svoboda

Ve dvaceti často řešíte, jak vypadáte. Ve třiceti, co si o vás myslí ostatní. Až někdy kolem čtyřicítky si začínáte říkat: „A co si o tom myslím já? Jaký to má smysl?“ A to je neuvěřitelně osvobozující. Místo honby za dalšími a dalšími neustále se posouvajícími metami přichází fáze, kdy se učíte být v míru přesně s tím, co je. A to je obrovský a velmi hluboce naplňující úspěch.

5. Získáváte nový smysl pro humor

Víte, že svět neskončí, když nebudete vždy v obraze a trendy. Umíte oddělit podstatné od nepodstatného. Umíte se zasmát sami sobě. A to všechno vytváří v životě prostor pro lehkost, kterou jste si dřív neuměli dovolit.

6. Můžete si pořídit nový koníček a neptat se, jestli vás to „uživí“

Chcete se učit hrát na ukulele? Pečovat o bonsaje? Číst seniorům? Sázet stromy? Chodit každé úterý na keramiku? Přesně teď je ten správný čas. V téhle fázi života konečně začínáme dělat věci jen proto, že nás těší a dávají nám osobně smysl. A to je jeden z nejsilnějších zdrojů vnitřní radosti.

7. Vztahy mohou být opravdovější

S přibývajícím věkem často mizí potřeba před druhými „nějak vypadat“. A tím pádem se vztahy – partnerské, rodinné, přátelské i pracovní – mohou stát ještě mnohem hlubšími. Buďte si jistí: když někomu řeknete, že se zrovna teď necítíte úplně dobře, většina lidí si uleví, že v tom není sama.

8. Už víte, co nedělat

Jedna z výhod krizí je, že vám připomenou, co už ne. Nechcete další práci, která vás vysaje. Nechcete vztah, kde se necítíte být vidění. A taky už nechcete předstírat zájem o věci, které vás vlastně nudí. Bravo! To není rezignace. To je prozření.

9. Umíte říct „nevím“ a necítit se kvůli tomu méněcenně

Tahle fáze je často o přehodnocování. A někdy fakt nevíte, co dál. Ale na rozdíl od mladších verzí sebe sama s tím už umíte žít. Nevědění není selhání. Je to přechodná fáze. A ta si většinou žádá prostor a čas. 

10. Jste zajímaví, protože jste došli až sem. A rostli

Nezískali jste všechno. Možná jste o něco přišli. Ale jste tady a teď. S plnou vnitřní knihovnou zážitků, vztahů, přešlapů i malých vítězství. A díky tomu získáváte nadhled. Máte svůj vlastní příběh. A tento stav se nedá někde naučit, ten získáváme jedině vlastní v čase nastřádanou zkušeností.

Krize středního věku není „problém ke zpracování“. Je to vývojová fáze, která může být i velmi překvapivá. Nebo dokonce… radostná.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 7 silných otázek ze sféry sebekoučinku, které stojí za to si položit

Nejste ztracení, jen se vám mění mapa

Možná se teď cítíte vychýlení, trochu nejistí, zatím bez jasného směru. A možná jste právě v bodě, kdy to staré přestává fungovat, ale nové se ještě neukázalo. Je to zvláštní fáze. Často je z vnějšího pohledu nenápadná, ale přitom vnitřně nesmírně silná. A rozhodně v tom nejste sami. Tisíce lidí kolem vás procházejí něčím podobným, jen se o tom moc nemluví. Tohle období je veliká šance pro vás. Zastavit se. Přestat jen fungovat a začít naplno žít podle toho, co vám dává smysl.

Pokud cítíte, že je čas dát sobě větší prostor, možná právě teď přišla ta chvíle ponořit do sebezkušenostního výcviku a vydat se na cestu. Jejím bonusem vám bude možnost aplikovat vše získané i směrem k jiným lidem.

Zpracováno podle:

• https://www.marketahamrlova.cz/jak-prezit-krizi-stredniho-veku/
• Michal Hrdlička, Julián Kuric, Marek Blatný: Krize středního věku – úskalí a šance, Portál, Praha, 2006
• V životě jsme nejšťastnější celkem ve dvou obdobích. Krizi zažíváme ve středním věku
• Deset signálů, že procházíte krizí středního věku
• Křivka beznaděje má tvar U. Ekonom spočítal, kdy přesně vrcholí krize středního věku
• Amelia a Emily Nagoski: Vyhoření, 2025, Mimochodem

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.