Hranice koučinku v praxi: Jak poznat, že klient potřebuje jinou odbornou pomoc

Co dělat, když se klient během sezení rozpláče? Co když mluví o těžké události z minulosti? Patří už jeho téma do psychoterapie? Znamená to, že koučovací vztah musí skončit? A co když klient působí klidně, ale několik týdnů téměř nespí, nezvládá práci a stále častěji sahá po alkoholu? Jak poznat hranici, kdy je koučink nápomocný a možný, a kdy člověk potřebuje jinou odbornou pomoc?

Co musí kouč posuzovat

Hranici pro koučink nelze určit jednoduše podle jediného indikátoru. Pro její stanovení se kouč potřebuje naučit sledovat zejména tyto čtyři věci:

• s čím klient přichází,
• jak funguje v běžném životě,
• zda se objevuje riziko pro jeho zdraví nebo bezpečí
• a zda má kouč pro danou situaci potřebnou odbornost.

Profesionální kouč nemusí umět stanovit diagnózu. Potřebuje se však naučit rozpoznat chvíli, kdy klientovi jeho služba nestačí.

Koučink a psychoterapii nelze oddělit jednoduchou čárou

Často se uvádí, že koučink pracuje s budoucností, zatímco psychoterapie s minulostí. Takové rozlišení je však příliš zjednodušující a nikoliv přesné.

Zjednodušeně se dá říct, že i v koučovacím rozhovoru se může klient někdy vrátit k minulé zkušenosti, aby pochopil, co se z ní naučil nebo jak ovlivňuje jeho současné rozhodování. Psychoterapie se zase nezabývá pouze minulostí. Podporuje i stabilizaci, změnu současného fungování i budoucí život klienta.

Mnohem přesnější pro určení této hranice je sledovat účel a způsob práce. Koučink podporuje klientovo uvědomění, rozhodování, rozvoj a převádění poznatků do života. Kouč klienta nediagnostikuje, neléčí duševní poruchy a nepoužívá postupy určené ke zpracování psychopatologie nebo traumatu, pokud k nim nemá samostatnou odpovídající kvalifikaci a jasně vymezenou jinou profesní roli.

International Coaching Federation (ICF) vyžaduje, aby kouč jasně odlišoval koučink od psychoterapie, poradenství a dalších podpůrných profesí a podle potřeby doporučil jiného odborníka. Stejným směrem jde český hodnoticí standard profesní kvalifikace Kouč/koučka (podle NSK). Uchazeč musí umět vysvětlit rozdíl mezi koučováním a psychoterapií a udržet koučovací pozici i tehdy, když klient požaduje jiný způsob intervence. 

Ani silné emoce automaticky neznamenají konec koučování

Klient může při koučování cítit smutek, vztek, strach nebo bezmoc. Může se rozplakat. V praxi je to běžné. Samotná intenzita emoce však ještě neurčuje, zda téma patří do psychoterapie.

ICF mezi koučovací kompetence zahrnuje schopnost zůstat přítomný i při silných emocích klienta a vytvořit prostor pro ticho, pauzu a reflexi.

Kouč se však potřebuje naučit vnímat širší kontext a všímat si:

• Dokáže klient zůstat v kontaktu s přítomným okamžikem?
• Může se svobodně rozhodovat a přemýšlet?
• Zvládá po odeznění emoce pokračovat?
• Souvisí emoce s tématem, které chce řešit?
• Přináší rozhovor klientovi užitek?
• Nevede způsob práce k opakovanému zahlcení nebo destabilizaci klienta?

Pláč bývá v praxi velmi častou přirozenou součástí důležitého rozhovoru. Opakované záchvaty pláče, ztráta orientace, silné tělesné reakce nebo dlouhodobé narušení běžného života však už vyžadují větší opatrnost a často také signalizují možnou potřebu odborného posouzení.

Čtyři oblasti, podle kterých se kouč rozhoduje

1. Zakázka klienta

Ptejte se, čeho chce klient prostřednictvím koučinku dosáhnout.

Témata jako pracovní rozhodnutí, změna návyků, vedení lidí, komunikace, hledání možností nebo plánování dalšího kroku obvykle do koučování patří.

Jiná situace vzniká, pokud klient očekává léčbu úzkosti, odstranění deprese, zpracování traumatu, pomoc se závislostí nebo nápravu poruchy příjmu potravy. Taková zakázka významně přesahuje roli kouče.

Rozhodující však není pouze název tématu a štítek, který mu klient nalepí. Dva lidé mohou hovořit o „stresu v práci“, ale potřebovat zcela odlišnou pomoc. Jeden hledá lepší uspořádání úkolů. Druhý už několik měsíců nespí, nezvládá základní povinnosti a prožívá intenzivní úzkostné stavy.

2. Každodenní fungování

Důležitou otázkou je, nakolik potíže zasahují do klientova života.

Sledujte informace o:

• práci nebo studiu;
• spánku a jídle;
• péči o sebe;
• vztazích;
• schopnosti plnit běžné povinnosti;
• soustředění a rozhodování;
• užívání alkoholu, léků nebo jiných látek.

Krátkodobé zhoršení po náročné události může být přirozené. Dlouhodobý nebo prohlubující se rozpad běžného fungování představuje důvod k doporučení odborného posouzení.

Kouč přitom nestanovuje, co klientovi je. Popisuje, čeho si všímá, a drží hranici své kompetence.

3. Bezpečí a míra rizika

Zvláštní pozornost vyžadují situace, ve kterých se objevuje možné ohrožení života nebo zdraví klienta či dalších lidí.

Patří sem například:

• sdělení o bezprostředním úmyslu ublížit sobě nebo někomu jinému;
• závažné sebepoškozování;
• výrazně dezorganizované jednání nebo ztráta kontaktu s realitou;
• stav, ve kterém se klient nedokáže postarat o vlastní základní bezpečí;
• vážný zdravotní kolaps;
• násilí nebo bezprostřední ohrožení dítěte či jiné zranitelné osoby.

V akutní situaci se nepokračuje v běžném koučovacím rozhovoru. Prioritou je zajistit bezpečí. Zůstat s klientem. Při bezprostředním ohrožení života nebo zdraví je namístě volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155, případně jednotnou tísňovou linku 112. Obě linky jsou nepřetržité a bezplatné. 

Pokud nejde o bezprostřední fyzické ohrožení, ale klient potřebuje rychlou krizovou podporu, může využít například bezplatnou nonstop Linku první psychické pomoci na čísle 116 123.

4. Odbornost a stav samotného kouče

Stejné téma může být v kompetenci jednoho odborníka a mimo kompetenci jiného. Záleží na výcviku, zkušenosti, další kvalifikaci i konkrétní profesní roli.

Např. Etický kodex ICF to přesně definuje tak, že ukládá kouči, aby pracoval v hranicích své kompetence, odbornosti, zkušeností a vzdělání. Současně má rozpoznat vlastní omezení, která mohou zhoršit kvalitu práce, a podle potřeby vyhledat odbornou podporu, koučování přerušit nebo ukončit. 

Pozornost si zasluhují například situace, kdy kouč:

• cítí neobvykle silnou odpovědnost za klientův život;
• má potřebu klienta zachránit;
• začíná se setkání s klientem obávat;
• po sezeních zůstává výrazně vyčerpaný nebo rozrušený;
• přehlíží stagnaci, protože nechce o klienta přijít;
• nedokáže udržet odstup kvůli podobné vlastní zkušenosti.

Supervize či profesní reflexe může kouči pomoci tyto reakce rozpoznat a promyslet další postup. Nenahrazuje však zdravotní nebo psychologické posouzení klienta.

Praktická rozhodovací mapa pro kouče

Upozornění: Tato mapa není diagnostickým nástrojem. Pomáhá kouči zvolit bezpečný profesní postup.

Může koučování probíhat současně s psychoterapií?

V některých případech ano. Člověk může v rámci psychoterapie pracovat s psychickými obtížemi a současně v rámci koučinku řešit jasně vymezené profesní nebo rozvojové téma. Podmínkou je dostatečná stabilita klienta, srozumitelně oddělené role a průběžné ověřování, zda koučování zůstává užitečné a bezpečné.

Samotná informace o psychiatrické diagnóze nebo probíhající psychoterapii proto automaticky neznamená, že člověka nelze koučovat. Kouč však nesmí nikterak posuzovat zdravotní stav či slibovat, že koučink nahradí léčbu. Pokud má sebemenší pochybnosti, měl by klientovi doporučit, aby vhodnost paralelní spolupráce probral se svým ošetřujícím odborníkem.

Kouč, který má současně terapeutickou, poradenskou nebo mentorskou kvalifikaci, musí klientovi vždy jasně sdělit, v jaké roli právě vystupuje. 

Jak klientovi doporučit jinou pomoc bez stanovování diagnózy

Rozhovor o hranicích spolupráce může být pro klienta velmi citlivý. Kouči pomůže držet se při něm těchto čtyř kroků.

1. Popište, co skutečně pozorujete

„V posledních třech setkáních se opakovaně vracíte k tomu, že téměř nespíte a přestáváte zvládat běžné pracovní povinnosti.“

Vyhněte se jakékoliv diagnostice, tzn. větám typu: „Myslím, že máte depresi.“ 

2. Pojmenujte hranici své role

„To, co popisujete, podle mého názoru přesahuje rámec podpory, kterou vám mohu nabídnout jako kouč.“

3. Doporučte odpovídající další krok

„Považuji za důležité navrhnout, abyste svou situaci probral s psychologem, psychoterapeutem, psychiatrem nebo praktickým lékařem.“

4. Domluvte se, co bude s koučováním

Podle závažnosti situace lze spolupráci:

• přerušit do odborného posouzení;
• ukončit;
• pokračovat v přesněji vymezeném tématu;
• vést souběžně s jinou odbornou péčí.

Rozhodnutí vychází vždy z bezpečí klienta, smyslu koučinku, definice metodiky a kompetence kouče.

Důvěrnost má své předem dohodnuté hranice

Klient potřebuje už na začátku spolupráce vědět, jak kouč zachází s důvěrnými informacemi a ve kterých situacích může vzniknout zákonný nebo bezpečnostní důvod k jejich sdělení.

Hodnoticí standard NSK vyžaduje, aby kouč uměl uvést podmínky, za kterých není vázán dohodou o důvěrnosti. 

I aktuální standard etického kodexu ICF pro koučink požaduje jasnou dohodu o případech, kdy může být nutné informovat příslušné orgány, a to například při nelegální činnosti, zákonné povinnosti nebo bezprostředním či pravděpodobném nebezpečí pro klienta nebo další osoby. 

Zjednodušeně by se dalo říct, že důvěrnost je v koučinku extrémně důležitá. Avšak neplatí absolutně tam, kde zákon chrání život, zdraví nebo ukládá překazit či oznámit zvlášť závažné protiprávní jednání.

Odkázat klienta jinam není profesní selhání

Kouč může mít obavu, že doporučením psychoterapie, lékařské péče nebo jiné odborné pomoci klienta odmítá. Ve skutečnosti tím respektuje hranice své práce a klientovi pomáhá otevřít cestu k pomoci, která je pro něj v danou chvíli vhodnější.

Aktuální standard NSK pro profesní kvalifikaci Kouč/koučka, platný od 2. dubna 2026, řadí znalost těchto hranic přímo mezi ověřované profesní kompetence. I současný Etický kodex ICF, účinný od 1. dubna 2025, stejnou odpovědnost spojuje s kompetencí, průběžným hodnocením přínosu koučování a schopností doporučit jiného odborníka nebo zdroj podpory.

Zralost kouče se pozná mimo jiné právě i podle toho, že klientovi umí jasně a citlivě sdělit: „Tady už vám jako kouč nemohu nabídnout to, co nyní potřebujete.“

Přihlaste se na koučovací kurz

Ve výcviku Kouč/koučka AKOR^® proto patří profesní etika, kontrakt, důvěrnost a rozpoznávání hranic koučování k základům práce s klientem. Účastníci se učí nejen vést koučovací rozhovor, ale také se kvalitně rozhodovat, kdy koučovat, kdy spolupráci nově vymezit a kdy klientovi doporučit jinou odbornou pomoc.

Zdroje

• Národní soustava kvalifikací: Kouč/koučka, hodnoticí standard
• International Coaching Federation: ICF Code of Ethics
• International Coaching Federation: Core Competencies
• International Coaching Federation: Referring a Client to Therapy
• Portál veřejné správy: Tísňové volání
• https://www.marketahamrlova.cz/koucink-nebo-terapie-jak-poznat-kdy-klient-potrebuje-specifickou-odbornou-pomoc/
• Obrázky byly získány a upraveny prostřednictvím služby Canva dne 1.9.2026

Mgr. Markéta Hamrlová, Ph.D.

Má za sebou více než 15 let koučování, více než 25 let lektorské praxe a 10 let externí výuky na vysoké škole. Je akreditovanou profesionální koučkou (Koučink centrum Praha). Certifikace: NLP Diploma s akreditací Active NLP school Devon, NLP Premier Practitioner s akreditací ITANLP, NEW CODE NLP Practitioner s akreditací ITANLP, NLP and NEW CODE NLP Master a NLP Master Practitioner, Hypnoterapy practicioner s akreditací American Board of Hypnotherapy.

Profil na LinkedIn

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.