© Akademie osobnostního rozvoje | ochrana osobních údajů | cookies
Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby
Jak zlepšit koučovací rozhovor: 7 důležitých detailů, které rozhodují
I technicky zcela správně odvedené koučovací rozhovory v praxi často zůstávají na povrchu, aniž by se v nich kouč dokázal zcela potkat se svým klientem. Často jde o situace, kdy zná kouč skvěle strukturu, pokládá promyšlené otevřené otázky a ctí etický kodex. Klient však během takového rozhovoru nedostává dostatek prostoru zamyslet se ve svém tempu do skutečné hloubky, které je schopen a tím ani možnost propojit se se svým skutečným potenciálem. Kvalitu koučovacího rozhovoru přitom často velmi významně ovlivňují i zdánlivé maličkosti: používání stejných slov jako klient, sladění komunikačního rytmu, používání méně slov, odstranění chvály či používání množného čísla.
Znalost metodiky je jen začátek
Když se člověk učí koučovat, soustředí se většinou hlavně na zvládnutí metodiky. Hlídá si jednotlivé fáze rozhovoru, přemýšlí nad tím, jakou otázku položit a snaží se, aby si klient došel k pro sebe užitečnému výsledku.
Časem zjistí, že znalost metodiky a koučovacího modelu představuje teprve začátek. Dva koučové mohou položit téměř stejnou otázku, a přesto vytvoří úplně jiné klima rozhovoru a tím i úplně jiný rozhovor. Jeden z nich klientovi otevře prostor pro nacházení kreativních pohledů a řešení. A druhý z nich ho, aniž by si toho byl vědom, zahltí, oblaží proudem rad nebo začne přebírat odpovědnost za jeho téma.
Čeho všeho si tedy všímat, když si koučovací metodiku teprve osvojujete nebo chcete své rozhovory zlepšit?
1. Pokládejte skutečně otevírající otázky
Otevírající otázku nepoznáme pouze podle toho, že na ni nelze odpovědět ano, nebo ne. Rozhoduje také míra svobody, kterou klientovi ponechává.
Některé otázky jako otázky pouze vypadají:
- „Co kdybyste si vůči kolegyni nastavila jasnější hranice?“
- „Už jste zkusila začít chodit do fitka?“
- „Co kdybyste začal podnikat?“
V každé z nich už je schovaný názor kouče, který pozornost klienta vede přesně tím směrem, který kouč prezentuje a tím mu ubírá na jeho svobodě.
Otazník z rady koučovací otázku neudělá.
Všímejte si proto, odkud vaše otázka přichází. Navazuje na klientova slova? Zkoumá jeho způsob uvažování? Nebo se vám během poslouchání ve vaší mysli objevilo řešení a teď se k němu klienta snažíte dovést?
I uzavřené otázky mají v koučovacím rozhovoru někdy své místo. Hodí se například k ověření dohody nebo porozumění. Pro rozvíjení klientova přemýšlení jsou však obvykle vhodné toliko otázky, které neobsahují předem připravenou odpověď.
2. Slaďte se s klientem
Komunikační napojení je alfou a omegou dobře vedeného koučovacího rozhovoru. Na něm celá stavba rozhovoru stojí a padá. Bez něj mohou i technicky správné otázky působit chladně a mechanicky.
Všímejte si, jak klient mluví. Jaké posunky dělá? Jak sedí? Jaká gesta používá? Jaká slova používá? Přemýšlí nahlas v dlouhých větách, nebo odpovídá stručně? Mluví rychle, nebo potřebuje více času? Chce nejprve popsat souvislosti, nebo jde rovnou k podstatě?
Kouč, který mluví a gestikuluje výrazně rychleji než klient, může klienta nevědomky tlačit. Příliš pomalé a obřadné tempo zase brzdí člověka, který uvažuje svižně a konkrétně. Odstup vzniká také ve chvíli, kdy klient používá běžný hovorový jazyk a kouč odpovídá naučenými „koučovacími“ a odbornými formulacemi.
Napojení neznamená klienta napodobovat. Jde o citlivé sladění s jeho tempem, jazykem a aktuálním rozpoložením za současného respektování vlastní komunikační značky.
Sledujte také změny. Klient zpomalí, ztiší hlas, opakuje určité slovo nebo se náhle zarazí. Kouč nemá určovat, co to znamená. Má popsat, čeho si všiml, a význam plně ponechat klientovi.
3. Ptejte se jen na jednu věc v jednom okamžiku
Začínající kouč mívá v hlavě často několik otázek současně. A velmi často je všechny vloží do jediné věty:
„Co byste chtěla udělat, kdy byste mohla začít, co vám v tom brání a kdo by vám mohl pomoci?“
Vypadá to jako jedna otázka. Ve skutečnosti jsou v ní obsaženy nejméně čtyři.
Klient si v okamžiku jejich položení musí vybrat, na kterou odpoví. Zachytí poslední část, nejsnazší otázku nebo téma, které v něm vyvolalo nejsilnější reakci. Zbytek zanikne.
Mnohočetná otázka klienta zatěžuje. Část pozornosti, kterou by mohl věnovat vlastnímu tématu, spotřebuje na rozmotávání toho, na co se ho kouč vlastně ptá. Velmi často takto položená otázka klienta v praxi úplně zabrzdí.
Pomáhá jednoduché pravidlo: jedna otázka, počkat na odpověď.
Teprve po odpovědi položit otázku další.
4. Pozor na množné číslo
- „Jak bychom to mohli vyřešit?“
- „Co s tím uděláme?“
- „Teď se zamyslíme nad vašimi možnostmi.“
Množné číslo může znít na první pohled přátelsky a podpůrně. V koučovacím rozhovoru však kouče většinou vtahuje do prostoru, který patří klientovi.
Např. otázkou: „Co s tím uděláme?“ vytváříme dojem, že odpovědnost za řešení je společná. Klient může začít vědomě či nevědomky očekávat, že kouč přinese řešení nebo převezme díl odpovědnosti za další postup.
5. Sezení vědomě uzavřete
Koučovací rozhovor by neměl skončit jen tím, že vypršel domluvený čas. Klient potřebuje mít možnost zastavit se, podívat se zpět a pojmenovat, co se během sezení změnilo.
Pomáhají např. tyto dvě jednoduché otázky:
- „Co si z dnešního sezení odnášíte?“
- „Co je jinak oproti začátku tohoto rozhovoru?“
Závěr nemusí pokaždé obsahovat velké rozhodnutí a podrobný akční plán. Výsledkem pro klienta může být např. i přesnější porozumění situaci, nové rozlišení nebo vědomí toho, co ještě potřebuje klient zjistit.
Přesná formulace závěrečných otázek se může měnit. Podstatné je, aby výsledek pojmenoval klient a spojil ho s tím, co pro něj bude následovat.
6. Pozor na pochvalu
V praxi je mimořádně časté, že klient něco řekne a kouč na to hned reaguje:
- „Super.“
- „Skvělé.“
- „Výborně.“
Každou odpověď navíc doprovází výrazným přikyvováním, opakovaným „hm, hm, hm“ nebo automatickým „děkuji“.
Takové reakce mohou působit na první pohled velmi mile. Současně však klientovi dávají signál, které odpovědi kouč schvaluje. Někteří lidé zachytí tento vzorec velmi rychle a hned se mu začnou často nevědomky přizpůsobovat. Sledují, při čem kouč přikývl, co označil za skvělé a na co reagoval menším nadšením.
Koučování přitom s oceněním klienta počítá. Rozdíl spočívá mezi uznáním a hodnocením.
Místo obecného „skvělé“ a „super“ lze reagovat např. takto:
- „Slyším, že se ve vašem uvažování něco změnilo. Čeho si všímáte vy?“
- „Co pro vás znamená, že jste to teď vyslovila?“
Také přirozené „hm“ může mít v rozhovoru své místo jako významný prvek pro budování kvalitního komunikačního napojení. Potíž vytváří jeho automatické opakování, které klienta ruší, urychluje nebo vede k hledání koučova souhlasu.
7. Nevkládejte svůj příběh do koučovacího sezení
V praxi často vidím, že klient mluví např. o změně práce a kouč na to řekne:
„To dobře znám. Před několika lety jsem řešila něco podobného…“
Následuje vyprávění o tom, jak se kouč rozhodoval, co mu pomohlo a jak všechno dopadlo. Příběh může být upřímný a zajímavý. Pozornost se však přesunula od klienta ke kouči.
Klient zde začne poslouchat, porovnávat se nebo hledat podobnosti. Může velmi snadno získat dojem, že by měl dojít ke stejnému řešení. Někdy se dokonce role obrátí a klient začne pečovat o kouče a vyptávat se na jeho zkušenost.
Koučovací sezení však patří plně klientovi. Před nutkáním k osobnímu sdílení si proto položte ve své hlavě dvě otázky:
- „Proč to chci právě teď říct?“
- „Komu to bude sloužit?“
Své pocity a vjemy si přineste na následnou supervizi.
Podle současných standardů ICF krátké a vědomé osobní sdílení nemusí být metodickou chybou. Musí však zjednodušeně řečeno vycházet z poptávky a souhlasu klienta, mít pro něj jasný přínos, nezastínit jeho téma a nemělo by v sobě nést skrytou radu. Po sdílení se pozornost rychle vrací ke klientovi.
Všímám si, že v naprosté většině situací v praxi klientům více pomohlo, když kouč do rozhovoru se svou zkušeností nevstupoval a ponechal jim prostor pro možnost hlubšího osobního ponoru a hledání.
Rychlá reflexe po koučovacím rozhovoru
Po sezení si můžete položit těchto 7 otázek:
- Obsahovaly některé mé otázky skrytou radu?
- Jak se mi povedlo přizpůsobit tempo, gesta, polohu těla, slova a jazyk konkrétnímu klientovi?
- Kolikrát jsem položil několik otázek najednou?
- Nechal jsem klientovi odpovědnost za řešení?
- Měl klient prostor pojmenovat, co si odnáší?
- Jak moc jsem hodnotil odpovědi klienta slovy jako“ „super“, „skvělé“…?
- Komu sloužilo mé případné osobní sdílení?
Právě zpětný pohled na vlastní práci postupně mění naučenou metodiku ve skvěle zvládnutou koučovací dovednost.
Dobře koučovat znamená naučit se všímat si detailů
Kvalitu koučovacího rozhovoru většinou neurčuje počet osvojených technik ani zásoba působivých otázek. Rozhodují i velmi jemné věci: skryté rady, příliš rychlé či pomalé tempo řeči, zahlcující mnohočetné otázky, skryté hodnocení v podobě neustálého „super“ nebo sdílený osobní příběh, který odvede pozornost od klienta a nasměruje ji k tomu, co určil kouč.
Tyto rozdíly se velmi obtížně učí pouze z knih, online sezení a mechanických seznamů otázek. Pro schopnost jejich zachycení potřebujeme odvést mnoho skutečných rozhovorů ve fyzické realitě, reflektovat je a dostávat konkrétní zpětnou vazbu. Potřebujeme mít možnost vnímat všemi smysly a v plné šíři naší zkušenosti. Jen tak jsme schopni začít vnímat jemné nuance neverbální komunikace, tajů komunikačního napojení a rozvíjet vlastní profesní intuici.
Ve výcviku Kouč/koučka AKOR® proto účastníci nestudují pouze strukturu a koučovací techniky. Vedou reálné rozhovory, dostávají přesnou zpětnou vazbu a učí se používat metodiku tak, aby klientovi zůstával prostor, kompetence a odpovědnost za jeho vlastní cestu.
Zdroje a profesní rámec:
- hodnoticí standard profesní kvalifikace Kouč/koučka NSK
- klíčové kompetence ICF
- https://www.marketahamrlova.cz/7-chyb-ktere-mohou-i-dobre-mineny-rozhovor-promenit-ve-vyslech-manipulaci-nebo-poradenstvi/
- https://www.akor.cz/jak-se-naucit-koucovat-proc-nestaci-cist-knihy-a-mluvit-o-koucinku/
- Obrázky byly získány a upraveny 2. 9. 2026 prostřednictvím nástroje Canva
Mgr. Markéta Hamrlová, Ph.D.
Má za sebou více než 15 let koučování, více než 25 let lektorské praxe a 10 let externí výuky na vysoké škole. Je akreditovanou profesionální koučkou (Koučink centrum Praha). Certifikace: NLP Diploma s akreditací Active NLP school Devon, NLP Premier Practitioner s akreditací ITANLP, NEW CODE NLP Practitioner s akreditací ITANLP, NLP and NEW CODE NLP Master a NLP Master Practitioner, Hypnoterapy practicioner s akreditací American Board of Hypnotherapy.
UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.