Jak uspět jako kouč: Mýty, realita a cesta ke skutečné praxi

Stát se koučem dnes může prakticky každý – továren na certifikáty je dnes plný trh. Jenže získat certifikát a skutečně uspět jsou dvě úplně odlišné věci. Profesionální koučink není profese pro každého. Představa, že absolvujete výcvik a klienti se vám začnou sami hrnout, je zcela mimo realitu. Jak se tedy v záplavě informací, kurzů a akreditací vyznat a jak vybudovat skutečně kvalitní a dlouhodobě úspěšnou koučovací praxi? O tom je tento článek.

Co je potřeba pro úspěch v této profesi

Koučink je dnes moderní a na první pohled snadno dostupná profese. Zdá se, že k jejímu vykonávání stačí absolvovat kurz, získat certifikát a klienti už budou jen přibývat. Realita je ale úplně jiná. Český trh je přeplněný lidmi, kteří mají formální certifikát, ale nemají klienty, zkušenosti ani reálné výsledky.

Situaci navíc komplikuje aktuální špatně uchopená dotační politika, která vygenerovala obrovské množství certifikátů bez skutečné hodnoty. Koučování přitom není práce pro každého. Úspěch v této profesi vyžaduje nejen skutečně kvalitní vzdělání, ale také dlouhodobou práci na sobě a na budování klientely. Pokud vážně uvažujete o kariéře kouče, měli byste vědět, do čeho jdete a co od toho skutečně očekávat. Tento článek vám ukáže pravdivou a realistickou cestu k tomu, jak uspět jako kouč.

Jaká je aktuální situace na trhu koučinku v ČR

Trh koučinku v České republice prošel v posledních letech zásadními změnami. Jedním z hlavních faktorů, které podle mě významně ovlivnily jeho kvalitu a strukturu, je současné uchopení dotační politiky zaměřené na rekvalifikační kurzy.

V praxi totiž dotaci na rekvalifikační kurz nezískává přímo účastník, ale školicí zařízení. Školicí zařízení ovšem obdrží dotaci až poté, co účastník doloží certifikát o úspěšném absolvování kurzu. Tato skutečnost paradoxně způsobuje, že certifikáty jsou vydávány prakticky automaticky, protože pokud by účastník neuspěl, školicí zařízení by po něm muselo platbu vymáhat. To se však s ohledem na náklady a čas obvykle nevyplatí.

Mnozí účastníci takto dotovaných kurzů navíc nevnímají dotované vzdělání jako hodnotu, ale jako svůj nárok na něco, co je „zdarma“. Taková motivace vede velmi často k pasivnímu přístupu a neochotě věnovat energii reálnému učení a rozvoji. V důsledku toho vzniká přehlcenost trhu formálně certifikovanými, kteří však mnohdy postrádají reálné schopnosti, praxi a profesionální dovednosti nezbytné pro kvalitní výkon profese kouče.

Aktuální trh koučinku je doslova přesycen továrnami na certifikáty často velmi pochybné kvality. Výjimkou není, že v nich školí lektoři bez potřebné praxe, reálných zkušeností nebo hlubšího porozumění koučovací profesi.

Oproti tomu klienti dnes hledají skutečnou profesionalitu, autentický přístup a skutečné výsledky. Proto je potřeba říct jasně: samotný certifikát není žádnou zárukou úspěchu ani kvality. Skutečný úspěch v profesi kouče vyžaduje daleko víc: kompetence, praxi, autentický přístup ke klientům a dlouhodobé budování hodnoty.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Zásady a konkrétní tipy: Jak při koučinku a sebekoučinku správně definovat cíl

Proč není koučovací profese pro každého

V dnešní době se stále ještě objevuje zjednodušená představa, že stát se koučem je snadné – stačí absolvovat kurz, získat certifikát a začít. Tato představa je však nejen mylná, ale i zcela mimo reálnou praxi. Koučink je totiž profese náročná jak na přípravu, tak na vnitřní nastavení, dovednosti a osobnostní zralost.

Kouč není odborník, který dává rady. Kouč je partner, který vytváří prostor pro hluboké uvědomění a změnu. A k tomu je zapotřebí víc než jen povrchní orientace v metodice získaná krátkodobým kurzem. Platí, že ne každému tento přístup skutečně sedí.

Dobří a v praxi úspěšní koučové mají několik společných osobnostních předpokladů:

• Autenticita – schopnost být opravdový a neskrývat se za masku role. Klient velmi rychle vycítí, jestli se setkává s autentickým člověkem nebo jen s  „kostýmem kouče“.
• Empatie – schopnost naslouchat, vnímat, co klient říká (i neříká), a být mu skutečně nablízku bez hodnocení.
• Sebereflexe – ochota dívat se na sebe, učit se ze svých chyb a neustále si klást otázky: „Kdo a kde jsem v roli kouče právě teď?“

Profesionální koučink je profesí, která vyžaduje neustálé vzdělávání a růst. Kdo chce v této oblasti uspět, musí mít v sobě chuť se dál rozvíjet – nejen v koučovacích kompetencích a technikách, ale i v oblasti osobnostního rozvoje, etiky a mezilidské komunikace.

Až praxe ukáže, zda člověku daný přístup skutečně sedí. Je naprosto v pořádku zjistit po určité době, že vám koučovací přístup nevyhovuje. Praxe je zrcadlem. Teprve v kontaktu s klienty, s jejich příběhy, emocemi a potřebami poznáváme, jestli nás tato práce skutečně naplňuje a jestli jsme v ní přirozeně ukotvení.

Koučovací akreditace: co skutečně znamenají (a co ne)

Akreditace v koučinku – ať už jde o akreditaci od MŠMT, nebo mezinárodní organizace jako ICF (International Coaching Federation) či EMCC (European Mentoring and Coaching Council) – jsou v dnešním prostředí často mylně chápány jako automatická záruka úspěchu nebo kvality. Je důležité si ujasnit, co akreditace skutečně znamenají – a co nikoliv.

Akreditace jsou především dokladem určité formální kvality a naplnění požadavků. Znamená to, že daný výcvik a účastník prošel určitou formální kontrolou (např. v případě MŠMT z hlediska struktury, počtu hodin nebo obsahu výcviku). V případě ICF nebo EMCC jde o dodržování stanoveného rámce, postupu, standardů a etických pravidel.

To vše má bezpochyby svůj význam – ale akreditace sama o sobě nezaručuje, že absolvent výcviku bude kvalitní kouč, natož úspěšný profesionál na volném trhu. Akreditace mu sama o sobě nezaručuje ani příliv klientů, ani úspěšnou praxi.

Akreditace jsou dnes často prezentovány jako samospásná a zásadní marketingová zkratka. „Máme XY akreditaci“ sice zní dobře – ale neříká to nic o tom, kdo kurz učí, jaké má skutečné zkušenosti z praxe mimo „koučovací komunitu“, zda účastníci reálně koučují nebo jen „hrají role“, zda rostou, rozvíjejí se.

Akreditace je tedy třeba chápat jako orientační bod, nikoliv jako automatickou garanci kvality kouče či koučovací školy. Skutečné kompetence kouče se ukazují až v praxi. Proto bychom měli akreditaci vnímat jako užitečný filtr, nikoliv jako cíl. To hlavní, na co je třeba se ptát, zní: „Kdo vás bude učit? Jakou má skutečnou praxi a kvalifikaci? Kde a s kým budete vy sami koučovat? Jak se budete rozvíjíte dál? Kolik to celé kompletně stojí? Jaké praktiky a etický rámec daná škola skutečně dodržuje?“

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Koučovací akreditace v ČR – Jak se orientovat?

Chystaná státem garantovaná zkouška pro kouče: posun vpřed, nebo slepá ulička?

Snaha o standardizaci profese kouče v ČR je podle mého názoru bezpochyby krok správným směrem. Koučink se profesionalizuje a snaha nastavit určité mantinely je pochopitelná. Nově připravovaná státem garantovaná zkouška má být povinná pro kurzy akreditované u MŠMT v rámci rekvalifikací. Pro ostatní má být zkouška dobrovolná.

Záměr je legitimní, ale navrhovaná podoba zkoušky a celé standardizace podle mě míjí to podstatné. Místo důrazu na jasné vymezení kompetencí kouče – tedy na to, co skutečně tvoří kvalitu a odpovědnost v této profesi – se návrh soustředí na minority a formality. Např. formální průběh zkoušky je podle mého názoru zcela mimo. Má být založený na modelových situacích a hraní rolí. Koučování však není herecký výkon. Je to jemná práce s realitou, emocemi, kontextem – a to nelze plně simulovat.

Napadá mě také otázka, zda hlavním efektem a možná nevysloveným cílem není spíše vznik dalšího administrativního kolečka a nového příjmového kanálu pro zkoušející subjekty, než reálný přínos pro praxi.

Oceňuji snahu o rámcové ukotvení profese, ale návrh v současné podobě podle mě nereflektuje skutečné potřeby praxe. Klíčem není zkouška samotná, ale jasná definice kompetencí a způsob, jak s nimi pracovat. Nechme se však překvapit, jak bude nakonec návrh zrealizován.

Jak poznat kvalitní koučovací školu (jednoduché know-how)

V záplavě kurzů, certifikátů a školení není snadné se zorientovat. Jak tedy poznat, že stojíte před kvalitním koučovacím výcvikem a nikoliv jen další „továrnou na certifikáty“?

Zde je několik klíčových bodů, na které se podle mě vyplatí při výběru školy vyplatí zaměřit:

Kvalita a praxe lektorů

Zajímejte se, kdo vás bude učit. Má lektor skutečnou praxi v koučování klientů (nebo koučoval jen jiné kouče v rámci povinného sběru razítek a čárek pro získávání certifikací)? Umí nejen učit teorii, ale i koučovat v reálném světě?

Reference absolventů

Hledejte reálné příběhy lidí, kteří kurzem prošli – jak jim výcvik pomohl, co si odnesli, jak se jim daří v praxi a v životě. Nestačí obecné fráze typu „bylo to inspirativní“. Dobrá škola má absolventy, kteří mají hmatatelné výsledky ve svém životě. Pozor na „kupované reference“. Skutečná kvalita nepotřebuje vyměňovat reference klientů za slevy či protislužby.

Praktičnost metodiky

Zeptejte se, kolik prostoru je věnováno tréninku, zpětné vazbě, supervizi a práci s reálnými klienty. Kvalitní výcvik není jen o teorii a simulaci – je především o tréninku, seberozvoji a skutečné aplikaci.

Etika a sebereflexe

Dobrý výcvik vás povede nejen k technikám, ale i k hlubší práci na sobě. Klade důraz na sebereflexi, vědomou práci s vlastními hranicemi a hodnotami. Etika není oddělené téma, ale klíčová součást celého procesu.

Transparentnost a absence manipulace

Kvalita nepotřebuje jakoukoliv obchodní manipulaci a nátlak (a tyto prvky jsou i v přímém rozporu s koučinkem jako takovým). Je transparentní a jasně uvádí veškeré potřebné informace včetně celkové ceny a nároků na přípravu. Kvalita nehaní jiné.

Zkrátka: kvalitní výcvik poznáte podle lidí, kteří ho vedou, lidí, kteří jím prošli – a toho, jakým způsobem vás připraví na skutečnou koučovací praxi. Nechte se vést hlavou i intuicí, nikoliv jen reklamou a logem akreditace.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 13 nejrozšířenějších mýtů o koučinku

Realita budování klientely: dlouhodobá cesta, ne rychlý zisk

Jedním z nejčastějších omylů začínajících koučů je přesvědčení, že po absolvování výcviku se automaticky otevře příval klientů. Certifikát ale není zázračná vstupenka do plného diáře.

Budování klientely je dlouhodobá a systematická práce, která vyžaduje trpělivost, konzistenci a schopnost vytvářet důvěru. Klienti nepřicházejí proto, že máte titul nebo akreditaci – přicházejí k vám zejména proto, že jim někdo, komu důvěřují, doporučil právě vás.

Co skutečně funguje:

• Osobní značka – kdo jste jako člověk a kouč, jak komunikujete, co vás definuje.
• Doporučení a reference – spokojený klient je ta nejlepší reklama. Pozor: reference rovná se autentická výpověď klienta nikoliv vyměněná či koupená protislužba (jak je dnes častým zvykem).
• Autenticita a kvalita – trh pozná, když něco „jen hrajete“.

Trh s koučinkem bude vždy stát hlavně na těch, kteří dokáží přinášet skutečné výsledky, lidský přístup a důvěru. A to je něco, co se nevybuduje za víkend – ale dá se to vybudovat poctivě, dlouhodobě a srdcem.

Trh služeb pro neúspěšné kouče

Vedle rostoucího počtu certifikovaných koučů se tiše rozvinul i trh zaměřený na ty, kteří v koučování zatím neuspěli. Nabídky typu „Jak naplnit diář za 30 dní“ nebo „Staň se vyhledávaným koučem díky naší unikátní strategii“ dnes najdete na každém rohu. Jsou lákavé, slibují rychlé výsledky, ale realita je jiná.

Úspěch v koučinku si nelze koupit v balíčku. Nelze si ho předplatit ani outsourcovat. Je to cesta – a ta začíná i končí u vás samotných.

Podnikání v koučinku znamená nutnost rozvíjet široké spektrum dovedností: komunikaci, marketing, práci se sítí kontaktů, schopnost prezentace, orientaci v právních a etických otázkách. To vše je stejně důležité jako kvalita vaší práce s klientem.

Namísto zázračných zkratek je mnohem hodnotnější dlouhodobě rozšiřovat své znalosti a dovednosti, reflektovat praxi, učit se z chyb a růst krok za krokem. Kvalitní kouč ví, že jeho rozvoj nikdy nekončí – a právě toto je jedním ze zásadních faktorů, který jej odlišuje od těch, kteří hledají jen rychlé návody a řešení bez práce.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Poznejte efektivní nástroje pro koučink

Jak tedy uspět jako kouč: Shrnutí základního know-how

Úspěch v profesi kouče nestojí podle mě na jedné zázračné strategii, akreditaci XY, ani na kouzelném kurzu, který vám slibuje „zázračný grál“. Je to kombinace kvalitního základu, trpělivosti, poctivosti a neustálého osobního i profesního růstu.

• Začněte kvalitním vzděláním, které vám poskytne nejen metodiku, ale i prostor pro sebereflexi, praxi a zpětnou vazbu. Zajímejte se o to, kdo učí, jaké má lektor zkušenosti a jak výcvik pracuje s etikou, kompetencemi a autenticitou. Trvejte na reálném tréninku, který má být základním stavebním kamenem vaší přípravy.
• Nespoléhejte pouze na certifikáty a akreditace. Samotný papír vám klienty nezaručí. Skutečnou důvěru si budujete v každém rozhovoru, ve způsobu, jakým se chováte, nasloucháte a přemýšlíte.
• Buďte připraveni na dlouhodobý proces budování důvěry a klientely. Nepřijde to hned. Vybudování úspěšné praxe trvá minimálně 2 roky. Předpokladem je ochota učit se z chyb a vaše akceschopnost.
• Vytvářejte reálné výsledky, které vaši klienti ocení. Spokojení klienti se stávají vaší největší reklamou.
• Neustále se vzdělávejte v potřebném a reflektujte svou praxi. Každý klient je novým zrcadlem. Každé setkání vás může něco naučit. O sobě, o druhých, o profesi. Kdo se přestane rozvíjet, ustrne.
• Zaměřte se na podstatné a nepodstatnosti neřešte. Na začátku praxe je jedno, jaké máte logo, jak dokonalé jsou barvy na vašem webu, jak hezky jste si s jinými kouči vzájemně popovídali atd.…. Důležité je dělat reálné zkušenosti, akce, chyby a z nich se učit.

Profesionální koučink není o zkratkách. Je to „řemeslo“. A jako každé „řemeslo“ se učí postupně vrstvenou poctivou cestou.

Profese kouče je krásná, ale není snadná

V posledních letech se kolem ní vytvořilo mnoho mýtů – o rychlém úspěchu, o magii kolem certifikátů a jejich atraktivitě pro trh, o „povolání, které zvládne každý“. Tento článek chtěl nabídnout jiný pohled – realistický, poctivý a zároveň snad alespoň trochu povzbudivý.

Koučování není jen nástroj nebo technika. Je to způsob, jak být s lidmi, jak jim pomáhat růst, objevovat vlastní odpovědi a nacházet schopnost měnit věci k lepšímu. A to vyžaduje mnohem víc než certifikát a univerzální strategii. Vyžaduje to lidskost, sebereflexi, trpělivost i odbornost.

Pokud tohle cítíte jako svou cestu, pak vás koučování může nesmírně obohatit. A nejen vás – ale i všechny, kterých se vaše práce dotkne. Proto se nenechte zlákat zkratkami. Hledejte hloubku. A tvořte profesi, na kterou budete vy sami hrdí.

Bonus: 10 konkrétních prověřených tipů pro praxi kouče

Čtěte 10 praktických tipů, které mohou začínajícím i pokročilým koučům pomoci v budování a udržení jejich praxe:

1. Sdílení prostor k pronájmu – spojte se s dalšími kouči, terapeuty či konzultanty a sdílejte náklady na pronájem místnosti. Pomůže vám to ušetřit a zároveň navázat nové profesní kontakty. Pátrejte po nich na FB skupinách.
2. Barterové skupiny na Facebooku – existují skupiny, kde můžete nabídnout koučink výměnou za jinou službu (např. profesionální fotografie, web, účetnictví). Získáte tak výhodnou formu spolupráce a tréninku zároveň.
3. Tréninkový GPT parťák – využijte nástroj jako Chat GPT ke cvičným rozhovorům, k modelování klientských situací nebo zpětné vazbě na formulace otázek.
4. Digitální asistent (např. GPT) – využívejte umělou inteligenci jako vašeho asistenta pro organizaci času, psaní textů, návrhy marketingových příspěvků nebo přípravu na schůzky.
5. Podpora kolegů – domluvte si neformální setkání s dalšími kouči, kde si můžete sdílet zkušenosti a vzájemně se podporovat.
6. Lokální networking – účastněte se akcí typu podnikatelské snídaně, komunitní večery nebo meetupy. Klienty najdete tam, kde se o koučinku vůbec nemluví.
7. Prezentujte se např. na lekcích jógy – domluvte se s kamarádkou, která vede skupinu, a nabídněte krátkou ukázku koučinku jako dárek pro její klientky.
8. Specializujte se – vyberte si oblast, ve které se cítíte silní a která vás baví (např. rodiče, učitelé, kreativci, změna kariéry). Pomůže vám to lépe cílit komunikaci.
9. Reflektujte a pište si deník praxe – co fungovalo, co ne, jak jste se cítili, co jste si uvědomili. Pravidelná reflexe z vás dělá lepšího kouče.
10. Pořádejte tematické minidílny – například večer na téma „Jak zvládat změny“ nebo „Jak se rozhodovat v souladu se sebou“. Neformální prostor, který vás představí přirozeně a v akci.

Tyto drobnosti samy o sobě možná nevytvoří frontu klientů – ale dohromady tvoří silný základ důvěryhodné a udržitelné praxe.

Použité zdroje:

• https://www.akor.cz/koucovaci-akreditace-v-cr-jak-se-orientovat/
• https://www.coachfederation.cz
• https://coachingfederation.org
• https://www.emcc-czsk.eu
• https://www.emccglobal.org/
• https://narodnikvalifikace.cz/kouc-koucka
• https://www.akor.cz/13-nejrozsirenejsich-mytu-o-koucinku/
• https://www.akor.cz/jak-si-vybrat-koucovaci-vycvik/

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.