Jak se naučit koučovat: proč nestačí číst knihy a mluvit o koučinku

O koučinku se dá mnoho načíst. Jeho metodika a principy působí na první pohled srozumitelně a koučovací otázky někdy až překvapivě jednoduše. Skutečná obtížnost se ukáže ve chvíli, kdy před vámi sedí člověk se svým tématem a vy máte vést rozhovor bez rad, skrytého hodnocení a vlastní představy o správném řešení. Tehdy většina lidí zjišťuje, že koučink vyžaduje zcela jiný způsob práce s pozorností, než na jaký jsme v běžné komunikaci naučení a zvyklí.

Všechno je úplně jasné, dokud nezačnete koučovat

Druhý den našeho koučovacího výcviku pracují účastníci s metodikou koučovacího rozhovoru. Z předchozího dne už vědí, co je koučink, jaké má principy a čím se liší od poradenství, mentoringu nebo terapie. Rozumějí tomu, že kouč klientovi nepředává vlastní řešení. Vědí, že mají naslouchat, klást otevřené otázky a ponechat klientovi odpovědnost.

Potom si sednou naproti skutečnému člověku se skutečným tématem, reakcemi a chováním a mají začít koučovat.

Potřebují zároveň:

• naslouchat,
• sledovat cíl rozhovoru,
• vnímat význam klientových slov,
• zachytit změnu tónu nebo výrazu,
• formulovat otázku
• a zcela odložit vlastní představy a názory o řešení.

Zároveň mají být v plné přítomné pozornosti a napojení na klienta, zkrotit svůj vnitřní dialog a zcela utnout vytváření scénářů dalších otázek ve své hlavě. Do toho přichází ticho, klientovo „nevím“, nečekaná emoce nebo odpověď, která rozhovor posune úplně jiným směrem, než kouč předpokládal.

Účastníci tento den často označují za nejtěžší část svého výcviku. Někteří mají pocit, že se koučovat nikdy nenaučí. Přitom jim ještě před několika hodinami připadaly všechny principy naprosto logické a celkem jednoduché.

Tuto zkušenost přirovnávají k prvním hodinám řízení auta. Člověk ví, k čemu slouží volant, brzda, spojka, řadicí páka i zpětné zrcátko. Obtížné je však začít toto všechno používat současně, ostřížím zrakem sledovat provoz a neztratit přehled o tom, kam jede.

Jednotlivým principům koučinku v teoretické rovině lze porozumět poměrně rychle. Jejich propojení do živého rozhovoru však vyžaduje trénink. Hodně tréninku. To, co druhý den výcviku působí téměř nezvládnutelně, se postupně stane dovedností, o kterou se lze skvěle opřít.

Představa o koučinku bývá realitě značně vzdálená

Nálepka „koučink“ se dnes lepí na velmi rozdílné činnosti. Někdo si pod tímto slovem představuje motivování. Jiný trénink výkonu, předávání zkušeností nebo vedení lidí k předem stanovenému výsledku.

Za koučink bývá také často nesprávně označováno poradenství vložené do otázek:

• „Nemyslíte, že byste si měl s nadřízeným otevřeně promluvit?“
• „Co kdybyste si začala lépe plánovat čas?“
• „Nebyla by pro vás vhodnější jiná práce?“

Všechny tyto věty mají gramatickou podobu otázky. Současně však obsahují poměrně jasnou představu tazatele o tom, co by měl druhý člověk udělat.

V AKOR^® se setkáváme také s představami koučinku chápaného jako soustavné povzbuzování, pozitivní myšlení nebo vytváření velkých vizí. Jindy si pod tímto označením lidé představují osobní výklady, typologii, duchovní přesvědčení nebo laické pokusy o terapii. Setkáváme se i s tím, že člověk označující se v praxi za kouče bez odpovídající kvalifikace a profesních dovedností otevírá trauma, vysvětluje klientovi jeho dětství nebo mu sděluje, co se údajně odehrává v jeho nevědomí.

Mnoho lidí proto přichází do výcviku s přesvědčením, že už vlastně koučují. Pracují s lidmi, často se ptají, podporují je a pomáhají jim hledat řešení.

Při prvních trénincích však zjistí, že především radí, vysvětlují, uklidňují, přesvědčují nebo tlačí druhého ke své odpovědi. Dělají to často empaticky a s dobrým úmyslem, hlavní směr rozhovoru však stále určují oni a berou druhému jeho autonomii a metaforicky řečeno i sílu.

To, že rozhovor obsahuje otázky, z něj ještě nedělá koučink. Rada nezmění svou podstatu jen proto, že za ni přidáme otazník.

Pochopit princip trvá chvíli, používat ho v rozhovoru se člověk teprve učí

Člověk si může přečíst, že má aktivně naslouchat. Souhlasí s tím a považuje se za dobrého posluchače. Ve skutečném rozhovoru však poslouchá především proto, aby mohl přidat vlastní zkušenost nebo nabídnout řešení.

Může vědět, že nemá klientovi radit. Jeho otázky přesto obsahují návrhy:

• „Co vám brání delegovat více práce?“
• „Jak by vám pomohlo, kdybyste mu řekla, co má dělat?“
• „Co kdybyste začal chodit do fitka?“

Kouč v těchto chvílích často neslyší, jak výrazně klienta vede. Vnímá vše z perspektivy svého dobrého záměru: chtěl pomoci, otevřít novou možnost nebo klienta posunout. Klient však reaguje na skutečně položenou otázku. Zachytí koučovu představu a začne s ní pracovat, přestože bez ní by se mohl vydat jiným pro sebe užitečnějším směrem.

Podobné je to s tichem. Klient potřebuje svůj čas na přemýšlení. Když však v rozhovoru několik sekund nikdo nemluví, začínající kouč většinou znervózní. Položí rychle další otázku, původní přeformuluje nebo začne vysvětlovat, na co se vlastně ptal.

Teoreticky samozřejmě rozumí významu ticha. Prakticky se ho však teprve během rozhovorů učí unést.

Koučovací dovednost se precizuje opakovanou zkušeností. Člověk testuje konkrétní způsob vedení rozhovoru, dostává přesnou zpětnou vazbu a postupně mění své návyky. Podobný princip platí při učení hry na hudební nástroj, řízení auta, veřejného vystupování nebo cizího jazyka. Teorie poskytuje orientaci, mistrovství však vyžaduje cílený trénink.

Také zavedené profesní standardy koučování (ať už na národní nebo mezinárodní úrovni) počítají s dlouhou dobou pozorování a realizace skutečných rozhovorů, zpětnou vazbou a praktickým ověřováním kompetencí. Kvalita koučování se rozeznává podle toho, co kouč v rozhovoru skutečně dělá i nedělá.

Koučink pracuje s vedením pozornosti jinak než běžný rozhovor

Koučovací komunikace v mnoha ohledech oslabuje návyky, které používáme celý život.

Když nám v našem běžném životě někdo vypráví o svém problému, obvykle se snažíme zjistit, co přesně se stalo. Ptáme se, kdo co udělal, proč to nefungovalo a kdo za situaci může. Přemýšlíme, co bychom na jeho místě udělali my. Hledáme chybu, příčinu a nápravu.

Takový rozhovor může být leckdy užitečný. Často však udržuje pozornost především u problému:

• Proč to nejde?
• Kdo vám v tom brání?
• Co všechno jste už zkusil?
• Kdo za to může?
• Co je špatně?

Člověk může svůj problém popisovat stále přesněji, aniž by se jakkoliv přiblížil k rozhodnutí nebo změně.

Koučovací rozhovor vychází z reality současné situace. Postupně však vede pozornost k tomu, co má být jinak:

• Co chcete místo současného stavu?
• Podle čeho poznáte, že se situace změnila?
• Kterou část můžete ovlivnit?
• Co už máte k dispozici?
• Jaké možnosti jste dosud nezvažoval?
• Pro co se rozhodnete?
• Jaký první krok uděláte?

Kvalitní koučink se nevyhýbá překážkám, pochybnostem ani nepříjemným emocím. Pomáhá je prozkoumat způsobem, který klientovi umožní lépe rozlišovat, obnovit kontakt s vlastními zdroji a znovu získat možnost volby.

Člověk, který se učí koučovat, se učí i velmi vědomě pracovat:

• se svou potřebou poradit,
• rychle problém odstranit,
• uklidnit druhého
• nebo dovést rozhovor k výsledku, který sám považuje za správný.

Tyto tendence se ve skutečné situaci spouštějí automaticky na základě naučené strategie.

Nevidíme a neslyšíme přesně, jak komunikujeme

Většina lidí vnímá vlastní komunikaci prostřednictvím svých záměrů.

• „Jen jsem se doptávala.“
• „Chtěl jsem jí dodat odvahu.“
• „Nechal jsem rozhodnutí na něm.“
• „Pouze jsem nabídl jiný pohled.“
• „Dávala jsem mu dostatek prostoru.“

Při pozorování a náslechu konkrétního rozhovoru se však často ukazuje, že kouč položil několik otázek rychle za sebou. Klienta nevhodně přerušil přesně ve chvíli, kdy začal hledat vlastní odpověď. Jednu možnost ocenil výrazně více než ostatní. Po položení otázky vydržel dvě sekundy ticha a začal ji vysvětlovat. Nabídl jiný pohled tak přesvědčivě, že pro klientův vlastní názor už mnoho prostoru nezůstalo. Nacpal do rozhovoru spoustu vlastních rad.

Kouč svůj rozhovor však prožíval úplně jinak, než jaká byla realita. Měl dojem, že vše dělá správně, neradí, nehodnotí, ani nic nepodsouvá. Při komunikaci totiž nemáme kapacitu současně plně sledovat vlastní slova, tón hlasu, tempo, výraz, držení těla, klientovy reakce, vývoj tématu a skrytý předpoklad obsažený v každé otázce. Část svého jednání vůbec nevnímáme a další část si vykládáme podle toho, čeho jsme chtěli dosáhnout.

Začínající kouč proto potřebuje možnost být při práci pozorován a získat konkrétní reflexi.

Teprve dlouhodobým tréninkem může člověk uvidět rozdíl mezi svým záměrem a skutečným dopadem.

Proč nestačí hraní rolí

Modelové situace mají ve výuce své místo. Pomáhají nacvičit jednotlivou otázku, strukturu rozhovoru nebo postup v určité situaci. Jejich možnosti jsou však poměrně omezené.

Člověk hrající klienta často vytváří problém podle toho, co se právě probírá. Ví, kam má rozhovor přibližně směřovat, spolupracuje a někdy nevědomě pomáhá kouči uspět.

Emoce nemají stejnou sílu a rozhodnutí nemá skutečné důsledky. Hraný klient může tvrdit, že se bojí změnit zaměstnání, ve skutečnosti však o nic nepřichází a nic neriskuje a to ovlivňuje jeho neverbální komunikaci i způsob, jakým odpovídá.

Když člověk přinese vlastní téma, přemýšlí jinak. Potřebuje čas, váhá, některým otázkám se vyhne. V určité chvíli se může rozčílit, stáhnout nebo začít hledat důvody, proč žádná možnost nebude fungovat. Přirozeně reaguje také na osobnost, tón a způsob práce konkrétního kouče.

Tehdy se naplno projeví koučovy dovednosti, komunikační stereotypy a schopnost udržet partnerský vztah.

Proto v AKOR® pracujeme převážně se skutečnými tématy. Účastníci si nemusí vymýšlet postavu ani předstírat problém. Učí se v rozhovoru, který je opravdový pro obě strany.

Proč v AKOR^® považujeme prezenční výcvik za zásadní

Online koučování je dnes běžnou součástí praxe. Umožňuje spojit kouče a klienta z různých míst, šetří čas a pro mnoho lidí představuje dostupnou formu spolupráce. Zkušený kouč může vést kvalitní rozhovor i prostřednictvím videohovoru.

Výcvik člověka, který se koučovat teprve učí, má však jiné nároky.

Online lze dobře předávat teorii, rozebírat nahrávky a trénovat některé dílčí dovednosti. Obrazovka však zachycuje pouze část komunikačního dění. Vidíme obličej a omezenou část těla. Nevnímáme celé držení těla, práci s prostorem, jemné pohyby, změny vzdálenosti ani reakce, které proběhnou mimo záběr kamery.

Také oční kontakt funguje prostřednictvím kamery jinak než při osobním setkání. Když se díváme druhému do očí na obrazovce, z jeho pohledu míří náš zrak mírně jinam. Když se díváme přímo do kamery, nevidíme přesně jeho aktuální reakci.

Při živém setkání vnímáme změny dechu, napětí, celkového tempa a energie. Registrujeme, jak člověk vstupuje do místnosti, vybírá si místo, reaguje na ticho nebo ukončuje kontakt. Na druhého člověka odpovídá i naše vlastní tělo. Některé informace neumíme okamžitě pojmenovat, přesto silně ovlivňují naše porozumění situaci.

Tyto schopnosti souvisejí s evolučně velmi starým způsobem lidské komunikace. Lidé četli výraz, pohyb, hlas, vzdálenost a postavení těla dávno před vznikem psaného jazyka. Digitální prostředí část těchto signálů přenáší, další část však zcela mění nebo omezuje.

V naší praxi zároveň čím dál tím více potkáváme klienty i budoucí kouče, kteří po letech online komunikace cíleně vyhledávají osobní kontakt. Chtějí společný prostor, plnou pozornost a setkání, při němž lze druhého člověka vnímat jako celek.

Proto stavíme základní koučovací výcvik AKOR^® na prezenční zkušenosti. Profesní základ podle našeho pojetí potřebuje zahrnout celou šíři živého lidského kontaktu.

Co koučovací přístup mění v běžném životě

Výcvik koučování poměrně silně ovlivňuje také komunikaci s kolegy, partnerem, dětmi, přáteli nebo studenty.

Účastníci si během něj začnou všímat, kolikrát denně nabízejí nevyžádané rady. Jak rychle druhého zachraňují, úkolují, sekýrují, aniž by zjistili, co opravdu potřebuje. Kolik otázek pokládají z vlastní zvědavosti a kolik jich pomáhá druhému přemýšlet. Postupně zachycují okamžiky, kdy přebírají odpovědnost za život někoho jiného.

Koučovací výcvik samozřejmě neznamená, že začnou své blízké soustavně koučovat. Koučovací rozhovor vyžaduje dohodu a v běžném vztahu by neustálé kladení otázek mohlo být velmi únavné.

Mění se však způsob naslouchání a zacházení s pozorností.

Člověk méně rychle nabízí řešení. Dokáže se zeptat, zda druhý chce radu, pomoc, nebo pouze prostor k mluvení. Lépe snáší, že někdo potřebuje dojít k rozhodnutí vlastním tempem. Umí ověřit, zda druhému správně rozuměl, a častěji ponechá lidem jejich odpovědnost.

Ve vztazích vzniká více prostoru pro zkušenost druhého člověka. Konflikt se nemusí okamžitě změnit v soutěž o správný výklad situace. 

To všechno přináší do života mnohem větší lehkost a nárůst osobní spokojenosti.

V profesním prostředí podporuje koučovací přístup větší samostatnost. Vedoucí nemusí řešit každý problém za svůj tým. Učitel může více rozvíjet přemýšlení studentů. Personalista nebo pracovník v pomáhající profesi lépe rozlišuje mezi podporou a přebíráním odpovědnosti.

Výcvik samozřejmě nezaručí zcela bezchybnou komunikaci ani harmonické vztahy. Člověk však získává možnost své automatické reakce dříve zachytit a vědoměji rozhodnout, jak chce v rozhovoru pokračovat.

Jak učíme koučink v AKOR^®

V AKOR^® vycházíme z toho, že koučink je praktická vztahová dovednost. Účastníci proto koučují od prvního dne a v průběhu výcviku vedou opakované rozhovory se skutečnými tématy.

Učí se pracovat se strukturou, cílem, pozorností a konkrétními kroky. Současně sledují, co se děje mezi koučem a klientem. Jak kouč reaguje na ticho. Kdy přebírá vedení. Kdy pokládá otázku z vlastní zvědavosti. Jakým způsobem jeho tón, tempo nebo výraz ovlivňuje klienta.

Velkou pozornost věnujeme komunikačnímu napojení a neverbální komunikaci. Kouč se učí vnímat druhého člověka jako celek a zachytit změnu, která se ještě neobjevila ve slovech. Zároveň ověřuje vlastní postřehy a nevydává dojem nebo intuici za hotovou pravdu o klientovi.

Každý trénink doprovází reflexe. Účastník dostává zpětnou vazbu ke konkrétním okamžikům rozhovoru a postupně poznává své typické stereotypy. Někdo příliš vysvětluje. Jiný spěchá k výsledku. Další chrání klienta před nepříjemným tématem, pokládá několik otázek najednou nebo se bojí ponechat delší ticho.

Tyto stereotypy potřebujeme vidět ve vlastním jednání, otestovat jiný způsob a sledovat, jak na změnu reaguje klient.

Práce s napojením, pozorností, neverbální komunikací a reflexí skutečného rozhovoru patří k oblastem, ve kterých stavíme standard naší školy velmi vysoko. 

Koučovat se naučíte jedině koučováním

Knihy, videa a teorie pomáhají pochopit principy, nabízejí pojmy a vytvářejí základní orientaci. Neukážou vám však, jak skutečně komunikujete. Nezachytí okamžik, kdy jste klienta přerušili, odvedli od jeho tématu nebo mu do otázky nevědomky vložili vlastní řešení.

K tomu potřebujete skutečný rozhovor, druhého člověka a přesnou reflexi.

Koučování se postupně promítá do způsobu, jakým nasloucháte, vedete pozornost, pracujete s tichem a reagujete na nejistotu. Časem už nemusíte přemýšlet nad každým krokem metodiky. Můžete se více soustředit na klienta a na to, co se právě odehrává.

Tehdy se z člověka, který o koučinku mnoho ví, stává člověk, který umí koučovat.

Chcete se naučit skutečně koučovat?

Ve výcviku AKOR^® účastníci koučují od prvního dne. Pracují s reálnými tématy, dostávají konkrétní zpětnou vazbu a učí se vést pozornost, číst neverbální komunikaci i reflektovat vlastní komunikační stereotypy.

Výcvik je určen budoucím profesionálním koučům i lidem, kteří chtějí koučovací přístup využívat v managementu, personalistice, vzdělávání, podnikání, pomáhajících profesích nebo pro změnu ve svém životě.

Prohlédněte si výcvik Kouč/koučka a přihlaste se.

Použité zdroje:

• https://www.akor.cz/jak-na-neuspesnou-koucovaci-praxi-v-roce-2026/
• https://www.akor.cz/profesni-zkouska-pro-kouce-co-to-je-k-cemu-slouzi-a-jak-na-ni/
• https://www.narodnikvalifikace.cz/kvalifikace-716-Kouc_koucka
• https://coachingfederation.org/credentialing/coaching-competencies/icf-core-competencies/
• https://coachingfederation.org/resource/icf-code-of-ethics/
• Obrázky obrazovky s webem AKOR a z výcviku jsou součástí archivu AKOR^®, ostatní byly získány a upraveny 15. 7. 2026 prostřednictvím nástroje Canva

Mgr. Markéta Hamrlová, Ph.D.

Má za sebou více než 15 let koučování, více než 25 let lektorské praxe a 10 let externí výuky na vysoké škole. Je akreditovanou profesionální koučkou (Koučink centrum Praha). Certifikace: NLP Diploma s akreditací Active NLP school Devon, NLP Premier Practitioner s akreditací ITANLP, NEW CODE NLP Practitioner s akreditací ITANLP, NLP and NEW CODE NLP Master a NLP Master Practitioner, Hypnoterapy practicioner s akreditací American Board of Hypnotherapy.

Profil na LinkedIn

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.